When we were young

18. prosince 2014 v 12:37 | Aware |  Yaoi FF

Pairing: Wiliam T. Spears x Grell Sutcliff
Anime: Kuroshitsuji (nečekaně xD)
Těšit se můžete na: prostě yaoi, není co dodat.
Anotace: Jsem si všimla, že na Willa a Grellíka tu nic nemám, což je velká chyba. Jsou dobrý pár, a rozhodně by byla škoda, kdybych je nezmínila. K tomuto tématu mě inspirovala OVA Kuroshitsuji 5, z dob Grellova a Willova mládí. A když už jsem si teda slíbila, že každý den dám nějaký příspěvěk, dám sem tohle ;) *páč ji nic lepšího nenapadá*




Zasněný, ležící na stole ve své kanceláři a potahující za své dlouhé rudé vlasy, vzpomínal na léta, kdy byl ještě mladý. Jak tehdy dostal s Willem za úkol posoudit zde jistý mladý spisovatel zemře. Ten jistý mladý spisovatel psal román o nich dvou, román který se nikdy nevydal. Nevěděl, zda je to dobře nebo špatně. Byl si ale vědom toho, že ten spisovatel nemohl být zachráněn.
Každopádně, pobyt v lidském světě ho s Willem sblížil. On k němu cítil lásku vždy, ale dalo-li se to samé říct i o hnědovlasém shinigamim, netušil. Grell si však byl svými pocity, které k němu choval, jistý. Miloval jej, miluje jej a nadále milovat bude. I když o něj už nejspíš shinigami nestojí, kdyby se snad chtěl vrátit, hned by mu odpustil a začal znova. Klidně by zapoměl na dobu kdy mu ublížil. Vzpomínal na ty chvíle silné vášně, které spolu prožili.
Grell zavřel oči a přejel si rukama po těle. Přiblížil se ke svým kalhotám a pomalu rozepnul knoflíky, které na nich měl. Prsty se zlehka dotknul svého přirození a začal ho rukou zpracovávat. S přimhouřenými víčky se oddával slasti, kterou si způsoboval sám, ztacen ve vzpomínkách o minulosti. Vylekalo ho však následné třísknutí dveří. Zprudka se posadil a celý rudý začal vytahovat ruku z kalhot. Překvapenému pohledu Williama Spearse však neunikl.
"W-W-Wille! Není to tak jak si myslíš!" pokoušel se rudovlásek koktavě obhájit, to co před chvílí dělal. Na rtech druhého shinigamiho pohrával úsměv.
"Vídím, že ti má společnost zřejmě chyběla..." přiblížil se ke stolu hnědovlasý a pohladil jej po zrudlé tváři.
"Chyběl jsi mi. Moc jsi mi chyběl!" vpil se do jeho rtů a přitáhl si Willa k sobě. Nenechá ho utéct. Podruhé ne. Stačilo mu, že se na něj vykašlal jednou. Chytil hnědovláska za ruku, nechal se jím líbat. Vyžíval se v těch polibcích, které tak dlouho necítil. Neprotestoval, když jej Will povalil zpátky na stůl. Byl naopak rád, že bude projednou zase jeho.
Grell cítil jak shingami vytváří mokrou cestičku na jeho krku, svými rty se sune níž. Doteky těch měkkých rtů mu byly opravdu příjemné, vybízel se jim. Nechal se hnědovláskem svlékat, o jeho oblečení se postaral sám. Nevadila mu možnost, že někdo přijde, nevadila mu ani poněkud nepříjemná poloha na stole. Zcela se zasnil do své lásky, vzrušený jen z představy, co se bude za chvíli dít. Byl do něj tak zabraný, že si ani nevšímal jistých nedostatků - že jeho kancelář je trochu jiná, jeho vlasy jsou najednou mnohem kratší. Soustředil se na doteky, které William poskytoval jeho nahému tělu, cítil každý kousek kůže kterému se věnoval svými rty. Čím níže se shinigami sunul po jeho obnažené hrudi, tím více vzřušený Grell byl. Steny vycházející z jeho úst byly hlasitější a hlasitější. Když hnědovlásek dospěl k jeho rozkroku, slastí se prohnul v zádech.
"Wille - udělej to! Udělej to, tak jako kdysy!" zaúpí Grell.
"Nebuď tak nedočkavý, zlato..." usměje se ve snaze ho trochu potrápit.
"Dlouho jsme spolu nebyli, tak proč to teď odbít nějakou rychlovkou..."
Grell uzná, že má pravdu. Takovou dobu marně toužil po jeho těle, a dostávalo se mu jen pusté ignorace - nač tedy teď, když s ním konečně byl - spěchat?
Hnědovlasý mlsně olízl špičku jeho přirození, jazýčkem ho opečovával. Rudovlásek uznal, že v tomhle se Williamovi nikdo nevyrovná. Vzdychnul, uvolnil se, a nechal se pouze laskat ústy muže který mu tak chyběl... Přirážel vlastní erekcí oproti jeho ústům. Už jen chvilka rychlích pohybů hlavou, a Grell opět pocítil ten bouřlivý orgasmus, který mu dokázal přivodit jenom William.
Naklonil se, aby mohl Willovi věnovat roztoužený polibek. Ani po právě prožitém vyvrcholení neměl dost. Nemusel ale nic říkat, hnědovlasý sám vycítil co se po něm chce. Vytáhl se za ním na stůl, a nechal rudovlasého, aby si klekl na kolena. Grell se pro sebe uchechtl. To bylo Williamovi podobné - vždycky to chtěl zezadu... Nikdy mu však na to nic nenamítal, naopak si užíval to, o kolik hlubší přístup do jeho těla má.
Hlasitě zasténal, když do něj vnikl hnědovláskův prostředníček a ukazováček. Nikdy neměl v povaze se tišit, prostě to pokládal za zbytečnost. Navíc věděl, jak moc Willa vzrušuje, když slyší že pro něj sténá.
Hnědovlasý začal okamžitě prsty pohybovat. Bez velkých servítek přidal třetí a čtvrtý, věděl že to Grell zvládne, zkušený byl dost. Jen co si s prsty trochu pohrál, už je zase vytahoval, aby je nahradil svou erekcí.
"Čekal jsem, že to bude delší..." nespokojeně zamručel rudovlásek, stále poslušne klečící na kolenou. Vzhledem k tomu, že byl otočen zády, neviděl že se do něj William chystá vniknout, proto odpověděl překvapeným stenem. Ani teď nečekal na to, až si jeho milenec zvykne, a začal okamžitě přirážet. Přírazy byly tvrdé a rychlé, ale tak dobře směrované do citlivých míst, že mu to ani nebylo nepříjemné. Naopak, za chvíli byli oba tak vzrušení, že se jejich steny rozléhali po kanceláři. Stůl se prohýbal pod jejich vahou, ale jim to bylo jedno. Soustředili se jen na jejich hrátky, na to vzrušení, které jim přinášela. Grell vyvrcholil, a pod náporem náhlé slasti skoro spadl ze stolu. Will ho vzápětí následoval.
Vystoupil z jeho těla, a nechal se Grellem obejmout. Políbil ho do krátkých, rudých vlasů a řekl : "Už tě nikdy neopustím..."


A pak se Grell probudil. Ležel na stole, ruku měl stále v kalhotách, ve kterých se mu rozlévala jakásy lepkavá tekutina. Vlasy měl už zase ve stejné délce jako předtím. Vyděšeně se rozhlédl kolem sebe, Williama však neviděl nikde. Nenašel ani žádné stopy po tom že by tam snad byl. Trvalo mu přibližne minutu, než si uvědomil realitu, kterou nechtěl za žádnou cenu přijmout.
"Aha... Tak ty jsi byl jen sen... Nejspíš se už nikdy nevrátíš co?" otázal se tiše Grell. Složil hlavu do dlaní, a smutně se usmál. Musí přijmout, že jeho láska nepřijde. Že se jistě nestane, aby se jen tak beze všeho vrátil zpět. Po takové době se zkrátka musí vzdát všech podobných snů. Pokusil se krutou realitu statečně pochopit. Stejně však nezabránil horkým slzám, které se bez varování začaly řinout z jeho zelených očí po tvářích.
"Proč nemůžu vrátit časy, kdy jsme byly mladí...?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 takamura-nerurin-miku takamura-nerurin-miku | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 15:20 | Reagovat

byly ??? jako vazne -_-?? Suteki-kun x´)) ale jinak je to bozi, ale smutnéé x´(( chudak grell-chan !! 5/5

2 Yumiko Yumiko | Web | 9. ledna 2016 v 10:44 | Reagovat

Úžasný! Ten konec mě ale brutálně pobavil a pak tak3 fakt, že Will není jediný koho Grell miluje... XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz