Jeho podkapitán, kapitola 1.

10. dubna 2015 v 15:55 | Aware |  Yaoi FF


Pairing: Byakuya Kuchiki x Renji Abarai

Anime: Bleach

Těšit se můžete na: shounen ai a snad konečně taky nějaký ten děj :PP

Anotace: ANO, ŽIJU!!! Pro mnohé z vás jistě opravdu šokující zpráva, ale je tomu tak… Moje vydávání na blog bylo teď opravdu tragické a chtěla jsem ho i zrušit. Když jsem se ale po měsíci znovu přihlásila a viděla jsem komentáře, hodnocení, a také vcelku vysokou návštěvnost, najednou mě nabyla nová energie. Na blog už jsem se téměř vykašlala, teď bych ho ale ráda opět uvedla do lepšího stavu… Postupně budu určitě zveřejňovat víc povídek, a ráda bych se soustředila i na nějaké základy japonštiny, když už se ji teda učím… Ale zpět k povídce… Je to dlouho slibovaná kapitolovka na přání pro slečnu, která se mi představila jako Chikketsuki. Rozsah bude nejspíš tři kapitoly, nicméně nebude to nic dlouhého… Byla jsem výslovně požádána, aby díly končily tak nějak otevřeně, aby se měla na co těšit. Já se tedy budu se snažit, vy si užijte povídku



Kolena se mu klepala, jak pokračoval chodbou kasáren 6. Divize. Mířil dál, míjel všechny ty stejně vypadající dveře a na bílo natřené stěny. Před dveřmi kanceláře svého kapitána se zastavil, aby se mohl uklidnit. Chvíli počkal, než se přestane divoce třást, setřepal ze sebe zbytky pronikavého strachu a nervozity. Jedním prudkým STOP které nahlas zakřičel ve své hlavě, ukončil průchod všech temných myšlenek, týkajících se neznámého důvodu, proč byl tak najednou zavolán do pracovny ke kapitánovi. Zároveň byl ale rád, že se opět může pokochat pohledem na jeho tvář.
Když si myslel, že je připraven k tomu, aby vstoupil, aniž by začal koktat nebo něco podobně nemístného, zaklepal.
"Tady podkapitán Renji Abarai, taicho!" zavolal na něj přes dveře. Napjatě čekal, co se bude dít.
"Vstup." Ozval se po momentě ticha suše jeho kapitán. Jeho tón byl nezaujatý jako vždycky. Renji pomalu otevřel dveře. Pohlédl na černovlasého muže, který pomalu usrkával drahý, zelený čaj. Na stole měl nahromaděné papíry, od kterých se neobtěžoval zvednout zrak.
"Eh… Volal jste mě, taicho?" pohodí červenými kadeřemi, už zdaleka nestojí tak sebevědomě. Začne přešlapovat z nohy na nohu, opět čeká mučivě dlouho, než se Byakuya uráčí odpovědět.
"Ano. Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit."
Tón, kterým to pronese je schopen stínat lidem hlavy. Je tak děsivý a chladný, až Renjimu přeběhne mráz po zádech. V duchu si stále opakuje jen: "Nic jsem neprovedl, přece jsem nic neprovedl…"
"Dobře. Nebudu chodit kolem dlouhé kaše a budu upřímný. V poslední době, Abaraii, se mi zdáš tak nějak… Mohl bych říct duchem nepřítomen. Nejsem si zcela jist, čím to je, ale tvoje účast na misích je úplně zbytečná. Svou práci neděláš pořádně, stále na něco zapomínáš. Co se děje?
Renji nabral ve tváři stejnou barvu, jakou mají jeho vlasy. Kolena se mu opět začala podlamovat, věděl ale moc dobře, že skutečnou příčinu jeho chování svému kapitánovi prozradit nemůže.
"N.. nic se neděje, taicho!" zašeptal nepřesvědčivě na svou obhajobu.
"Takže mi chceš naznačit, že tvoje náhlá neschopnost nemá žádné rozumné vysvětlení?"
"Myslím… Myslím, že ne. Omlouvám se."
"No… I kdyby se něco dělo, pravděpodobně mi to neřekneš. Nebudu se míchat do tvých záležitostí, nezapomínej ale na fakt, že osobu, která je mým podkapitánem, si volím jen a pouze já. A mám také právo ji kdykoliv okamžitě odvolat. Popřemýšlej nad tím, co by se mohlo stát v případě, že by se tvé pracovní výsledky v nejbližší době nezlepšily."
Šok se dostavil jako blesk z čirého nebe. Renji zbledl jako stěna.
"Prosím, taicho, to ne! Slibuju, že se to změní, uvidíte!" zkusí ho zoufale přesvědčit. Cítí, jak ho polévá studený pot a srdce mu buší. Ze všeho nejvíce by si teď přál být někde jinde - kdekoliv, jen aby nemusel být ve stejné místnosti jako jeho nelítostný kapitán.
"V to doufám. Rád bych si ušetřil ty nepříjemnosti týkající se výměny podkapitána, kdybych se ovšem nedočkal změny, ani chvíli bych neváhal." Varuje ho kapitán. Rozvážně usrkne zelený čaj a naznačí Renjimu že může odejít.
Ten se ulehčeně vypotácí z místnosti. Jakmile se dostane ven chodbou z kasáren, zprudka se nadechne čerstvého, jarního vzduchu. Zasvítí na něj stydlivé slunce, ohřeje jeho ledovou pokožku. Miloval jaro. Odpornost studené zimy ustoupí a nahradí ji nová, čerstvá krása. Vzduch byl čistý, bylo teplo ale ještě ne úplné horko. A vykvétaly sakury. Obklopovaly ho růžové lístky a všudypřítomná nasládlá vůně květů. Připomínalo mu to Byakuyu.
Usedl si do mokré trávy pod jednu takovou mladou sakuru. Opřel se o její mohutný kmen, položil se do mokré trávy. Přemýšlel, moment kdy se jeho úvahy změnily ve spánek, však nepostřehl. VE spánku nemusel řešit problémy, které jej trápily, naopak se mohl oddávat slastnému snění.
Po necelé hodině jej však probere veselý, důvěrně známý hlas.
"Usnul jsi nám pod sakurou, co, Renji?" zasmál se na něj podkapitán 9. Divize, Hisagi Shuuhei. Odpovědí mu bylo jen nepřátelské zamručení.
"Musel jsi mě budit? A to se mi zdál takový hezký sen…"
"Ano? A o čem se ti zdálo?"
Renji uchopil do dlaně jeden růžový lístek a jemně ho stiskl. "O tom ti nemůžu říct…"
"Jak myslíš. Jako omluvu tě tedy zvu na saké!" zasmál s se Hisagi šibalsky a jeho nekalé úmysly byly ihned provaleny. Rudovlasý výjimečně neměl námitek, psychická podpora byla něco, co se mu právě opravdu hodilo. Cestou k nejbližší hospodě Renji mlčel. Až když se posadili a nalili si první šálek saké, rozpovídal se.
"Představ si, že s mě Kuchiki taicho zavolal, a vynadal mi za to, že stojím za úplný prd."
"Jo?"
"Prý jsem úplně duchem nepřítomný a moje práce je na nízké úrovni. A pokud se to prý nebude lepšit, vyhodí mě."
Hisagi se pousmál.
"My podkapitáni to hold nemáme lehké. Snažíme se, ale jakmile trochu zvolníme tempo, jsme prostě vyměněni za někoho, kdo svou práci bude dělat úplně stejně jako my. A jednou bude vyhozen i on. To už je úděl podkapitánů.
Černovlasý vydechne. Zhluboka se napije šálku saké. Poté se mu však po tváři roztáhne onen šibalský úsměv.
"Ovšem… Abych pravdu řekl Renji, taky se mi poslední dobou zdáš trochu mimo."
"Ale já nejsem mimo!" ohradí se, a jeho obličej opět začne nabírat barvu pivoněk.
"Jsi. No tak, přede mnou to nemusíš tajit - že ty ses nám do někoho zamiloval?"
"Ne…!"
"Tak proč rudneš?" zachechtá se samolibě Hisagi, když mu dojde, že na to kápl.
"Já nevím o čem to…"
"A má velké prsa? Jak vypadá? Je sexy? Renji, tak mi aspoň trošku napověz!!!" zaúpí.
Renji se otočí směrem k oknu. Pohledem začne provrtávat kvetoucí sakuru. Přitom ho napadne jen jediná myšlenka: "Hisagi, kdybych ti řekl, že miluju kapitána Byakuyu Kuchikiho, asi by s tebou seklo…"



KONEC PRVNÍHO DÍLU :33
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ame Ame | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 17:16 | Reagovat

Úžasná povídka, co jiného dodat !! ;-) Už se těším na další kapitolu :-D

2 Suteki Suteki | 21. dubna 2015 v 17:20 | Reagovat

[1]: Tak druhý díl jsem ti právě přidala :33
Snad se ti bude líbit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz