Jeho podkapitán, kapitola 2

21. dubna 2015 v 17:20 | Aware |  Yaoi FF

Pairing: Byakuya Kuchiki x Renji Abarai
Anime: Bleach
Těšit se můžete na: shounen ai
Anotace: Druhý díl série pro Chikketsuki. Opět totálně o ničem. Tak si to nic hezky užijte :33.


V následujících dnech konal Renji svou práci opravdu pilně. Vkládal veškeré úsilí v to, aby vždy dokončil administrativu ještě před termínem, zároveň aby však zůstávala jeho práce kvalitní a bezchybná. Jeho mise se stávali úspěšnějšími, a Renjiho aktivita na nich byla vysoká. Zdálo by se, jako by dočista zapomenul na své pobláznění. Nebyla to ale úplná pravda. Právě myšlenky na jeho kapitána ho poháněly vpřed. Nejdůležitější nyní bylo udržet si svůj post. Kdyby o místo totiž přišel, ztratil by kontakt se svým nejdražším. A taková představa pro něj byla absolutně nepřijatelná.
Věděl o své šílenosti, že od svého chladného kapitána nemůže očekávat nějaký projev lásky. Zbývalo mu jen smutně se honit za snem, který mu nebude nikdy splněn. Stejně se ale nedokázal prostě vzdát…
Byl deštivý den na konci jara, sakury pomalu odkvétaly. Zrovna měl volno, tak seděl pod jednou z nich, obsypán růžovými květy. Navzdory pochmurnému počasí se cítil dobře. Mrholení na něj přes větve stromu téměř nedosáhlo, jen občas pocítil na kůži zbloudilou chladnou kapičku, která se přeci jen prodrala hustými listy.
Chvilkový okamžik spokojenosti, které se mu v poslední hektické době zrovna moc nedostávalo, samozřejmě netrval věčně. Z úvah ho vytrhl jemný dotek křídla pekelného motýla, který se mu otřel o tvář. Bylo to jako chladný dotek smrti, která po něm natahovala pařáty. Ostatně, pekelný motýl téměř nikdy nepřinášel dobré zprávy. Dobré zprávy se nemusely sdělovat pomocí tohoto rychlého komunikačního prostředku. Pokud byl vyslán, věstilo to něco nemilého. Něco co nemohlo počkat, aby se v klidu sdělilo u šálku saké, jako když byl někdo povýšen nebo si našel přítelkyni. Bohužel, ani dnes nepřišel s něčím příjemným.
Renji se ani nenadál, a z chvilkové, poklidné melancholie byl vytrhnut náhlým předvoláním od kapitána. Rozumné uvažování pohltila hlodavá nervozita. Byl si sice vědom skutečnosti, že mu kapitán nemá za co vynadat a že jediné co může očekávat je pochvala. Přesto byl ale nadmíru znervózněn, když se musel s kapitánem setkat.
Povinnosti mu naneštěstí nedovolovaly zprávu ignorovat. Nezbývalo nic jiného, než se neochotně zvednout z pod sakury a kapitána navštívit. Ale i když si to nepřipouštěl, v hloubi duše se na setkání s ním snad i těšil.
V momentě, kdy opustil úkryt stromu, ucítil na kůži chladné dopadající kapky. Pospíchal mezi nízkými domky, až se pomalu dostal k podlouhlým budovám kasáren. Mezitím déšť poměrně zesílil, v dálce mohl slyšet první hromy. Proto byl také rád, když se dostal do tepla a sucha budovy. Opět chvatně prošel celou chodbu, aby se dostal k místu, kam potřeboval.
Silný pocit dejà vu se dostavil hned poté, co si stoupl před dveře kapitána. Teď už se ale nemusel tak dlouho přesvědčovat k otevření. Kdyby však věděl, jaké oznámení na něj na druhé straně dveří čeká, možná by radši poslal pekelného motýla pryč, schoulil se zpátky pod sakuru a zůstal tam.
Ve chvíli kdy zaklepal a otevřel, vstoupil do noční můry.
"Dobrý den, Kuchiki taicho!" pozdravil a uklonil se při příchodu, čekal na odpověď. Jak tak znal svého kapitána, mohl se uráčit odpovědět klidně až o několika minutách, pokud vůbec.
Byakuya po chvíli zvednul hlavu a přeměřil si ho silně otráveným pohledem, jako by byl nějaký odporný hmyz který si dovolil překročit práh jeho svatyně. Když se dostatečně vyřádil se svým hlavy stínajícím pohledem, ještě si povzdechl.
"Tak…" spustil bez pozdravu. "Jako první bych rád poznamenal, že si uvědomuju zlepšení tvých výsledků. Gratuluji. Kvůli tomu jsem tě sem ale nezavolal." Odmlčel se, aby se mohl napít čaje. Renji nasucho polkl, Byakuya pokračoval.

"Důvod, proč jsem si tě zavolal, je, že bych potřeboval, abys na nějakou dobu šel do města Karakura. Shinigami nižší hodnosti který dříve toto město hlídal, mě upozorňoval, na zvýšenou aktivitu hollow která tam poslední dobou panuje. Vzhledem k tomu, že je Karakura obývána lidmi s vysokou duševní energií, myslím, že by bylo příhodné poslat tam ještě někoho dalšího."
Renji na chvíli ztuhnul. Nevěděl, proč by on, jako podkapitán měl putovat do lidského světa na takovou bezvýznamnou misi. Byl dost chytrý na to aby si uvědomil rizika přímého odporování, rozhodl se tedy Byakuyu přesvědčit o zbytečnosti této mise.
"Ale, kapitáne…? Nebrání Karakuru přece ještě ten zrzavý shinigami? Pokud vím, tak je s duševní energií minimálně na úrovni podkapitána…" ohradil se rudovlásek, kterému se vůbec nechtělo vykonávat tak podřadnou práci.
"To je sice pravda, ale i když je Ichigo Kurosaki nyní shinigami, kdysi to býval člověk. Od společenství duší by bylo vskutku ostudné nechat ho vykonávat naše povinnosti a vystavovat ho zbytečně nebezpečí."
Renji tiše vzdychl. Přesvědčený, neústupný výraz a chladný pohled ho utvrdil, že do lidského světa stejně půjde. Nemohl se ale zbavit určitého pocitu podezření. Kapitán by přece jistě nedělal takové problémy kvůli pár hollow... Rozkazy však musel bez odmlouvání uposlechnout.
To už byl úděl podkapitána.
"Dobrá tedy," navázal Byakuya aniž by čekal na případné námitky.
"Ubytování ti bude poskytovat Urahara Kisuke. Rukia Kuchiki bude každý týden vyzvedávat případné novinky."
Smutně pokrčil rameny, vykonávat na jeho post velmi ostudnou práci v lidském světe se mu nelíbilo. Hlavním problémem však pro něj byla skutečnost ohledně podezřelosti celé této šarády. Proč tam musí zrovna on? Chce se ho snad jeho kapitán zbavit...?
Chmurné představy mu zoufale probíhaly myslí. Nechtěl být pryč bez svého kapitána!
V hrudi se mu rozšiřovala palčivá bolest. Těžko se mu dýchalo, měl pocit, že mu něco svírá plíce. Cítil, jak se jeho obličej stahuje do zoufalé grimasy, pokusy se nadechnout se setkávaly s neúspěchem. Byakuya pozvedl obočí.
"Je ti všechno jasné?"
"A- ano." Vypravil přidušeně.
"Pak tedy můžeš odejít." Pokývl mu hlavou. Renji skočil po dveřích. Jakmile se mu kapitán ztratil z očí, neviditelná paže drtící jeho orgány povolovala. Mysl však stále zůstávala naplněna nezodpovězenými otázkami. Chtěl vědět, proč mu to kapitán udělal. Měl potřebu zjistit aspoň to, jestli jsou jeho domněnky správné. Měl Byakuya v úmyslu ho poslat na misi z nějakých hlubších důvodů než jen pro plnění povinností? Opravdu ho na nějakou dobu chtěl mít z očí? Že by se snad dozvěděl o Renjiho pobláznění…?

Rudovlasý v tom neměl jasno, dal by ale za vysvětlení i svou duši. Přál si, aby už bylo po misi a měl to co nejrychleji za sebou, zároveň však vůbec nechtěl odejít. I když k tomu nenalézal pádný důvod, děsilo ho že by kapitána nechal tady a sám odcestoval do Karakury. I když mu bylo jasné, že ho kapitán nepotřebuje…
Byl to však Byakuya, kdo ho poslal pryč, on jen musel za každou cenu uposlechnout. To už byl úděl podkapitána…



KONEC 2. DÍLU :33
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chikketsuki Chikketsuki | 21. dubna 2015 v 17:24 | Reagovat

OMG YES! KONEČNĚ JSEM SE DOČKALA POKRAČOVÁNÍ! DĚKUJI, NEMŮŽU SE DOČKAT TŘETÍHO DÍLU!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz