Dear butler, I´m not a girl

22. června 2015 v 16:04 | Aware |  Yaoi FF
Pairing: Alois Trancy x Ciel Phantomhive
Anime: Kuroshitsuji
Těšit se můžete na: shounen ai
Anotace: znáte tu velkou chuť do psaní, a žádné nápady? Je to něco tak nehorázně otravného! Právě jsem dostala přímo úchylnou náladu na psaní (vždyť vidíte, že jsem na mou povahu až příliš aktivní). Momentálnĕ mám však v hlavě jen vyfetované prázdno, tak jsem se pustila do projektu, který jsem chtěla udělat už dávno. Přepsat nějaké RPG, co jsem hrála kdysy s mým ex-Cielem, protože se mi ten nápad líbí a připadá mi cute. Bude to RPG přepsané do formy běžné povídky, tím pádem bude potřebovat spoustu úprav, ale myslím že když si s tím dám práci, mohlo by to být vcelku vydařené. Jen tak btw - a osoba která se mnou to RPG hrála ví - usekla jsem tam tu retardovanou část a skončila prakticky v polovině RPG. Líbí se mi to tak víc. Jo a jsme dobré. Za hodinu jsme napsaly víc jak 2300 slov *bleskos*
No, ať už se moc nevykecávám, tak jen něco málo k příběhu. Alois a Ciel mají deprese, protože jejich perverzní komorníci z nich dělají holčičky. Uvědomí si, že jsou na jedné lodi, ačkoliv už dlouho nebyli nepřáteli. Docela je to sblíží. Ale jak víme, ne každé love story končí happy endem...



Dva chlapci seděli v rozlehlé hale, panovala mezi nimi pochmurná atmosféra. Tentokrát za to však nemohla nenávist, která je kdysi ovládala. Oba už se stihli navzájem poznat. Zjistili, že ve spoustě věcí jsou na tom stejně jako ten druhý. Už mohli být klidně v jedné místnosti bez toho, aby se pokoušeli zabít.
"Zítra budeme péct perníčky… Kdybys chtěl, klidně se stav." prohodil Ciel mimo řeč.
"Budete? Vy se Sebastianem něco pečete společně?"
"Ano… je to docela fajn. Jediné, co mi na tom vadí je…" raději větu ani nedořekl.
"Copak?"
"Nerad to říkám nahlas…" začervenal se.
"Ale notak…"
"No… Sebastian mě při pečení vždycky oblékne do nějakých divných šatiček…" sklopil šedovlasý rozpačitě pohled.
"Aha. Ten pocit znám. Claude mě taky hrozně často navlíká do holčičích šatů. Někdy si říkám, že by mu možná víc vyhovovalo, kdybych byl holka." smutně pohlédl na chlapce sedícího vedle něj.
"Úplně tě chápu" žalostně se zabořil do sedadla. Alois mu přehodil ruku přes rameno.
"Neboj, to bude dobrý. Třeba to je jen nějaká jejich zvláštní, démonická úchylka. Možná to nemyslí nijak zle."
"O tom pochybuji." nenápadně se od něj odtáhl. Chtěl být chvíli sám.
"Já nevím. Byl bych ale opravdu nerad, kdyby mě můj komorník bral jako holku."
Blonďák ho pustil, stejně opatrně, jako by pokládal porcelánovou panenku. Bez toho, aby se na něj podíval, se pomalu vydal ke dveřím.
"Kam jdeš?"
"Půjdu k sobě."
Vyšel z haly, usadil se na podlahu a opřel se o dveře. Zabořil hlavu do dlaní.
"To mě opravdu všichni chtějí jako holku? Proč se Claudovi líbím tolik v holčičích šatech? Opravdu o mě jako o kluka nikdo nestojí?" Zašeptal.
Ciel ustaraně pohlédl na dveře. Ještě nikdy jej neviděl tak zklamaného. Zacloumal dveřmi, které Alois svým tělem blokoval.
"Aloisi…" špitnul, když ho spatřil jako hromádku neštěstí schouleného na chladné zemi. Blonďák vyděšeně zacouval, když ho dveře začaly odtláčet. Rychle si otřel slzy, které se mu nahrnuly do očí, a pokusil se tvářit nenápadně. To už ho však Ciel objal.
"Jestli tě to doopravdy tak trápí, můžeš mi to říct." zadíval se mu hluboko do uslzených, pláčem trochu zarudlých očí.
"Prostě… nenapadlo tě někdy, že Sebastian s tebou spí jen proto, že je to jeho povinnost a city v tom nehrají roli? Že by byl třeba šťastnější, kdybys byl holka?"
"Nemyslím si, že by mohl mít city. A ano, asi mé opravdu chce spíš jako holku. Nicméně," hořce se zasmál "Právě teď si vybíjí svou přebytečnou energii s Claudem při démonickém sexu. Nezdá se mi, že by měl něco proti klukům. Je tím pádem problém jenom v tom, že konkrétně my dva jsme kluci?"
Starší si ho k sobě přitáhl blíž.
"Cielku? Ale tobě snad nevadí, že jsem kluk, že ne?"
"Jistě že ne!"
"Tak aspoň někdo. Já jsem naopak rád, že jsi kluk." pohladil ho po tváři.
"Děkuju..." užíval si ten pocit tepla, které sálalo z jeho dlaně, jenž se ho dotýkala zcela dobrovolně, nikoliv z nutnosti.
"Já upřímně holky nemám rád." povzdechl si Alois. "A co Lizzy? Co s ní míníš dělat? Opravdu si ji vezmeš?"
"Lizzy mě nezajímá. Asi si ji budu muset vzít, jen nevím, jak to s ní vydržím."
"Můžeš utéct za mnou, kdyby bylo nejhůř…"
Vzal Cielův obličej do dlaní. Měl silné nutkání ho políbit, zároveň by však nerad pokazil tu tajuplnou chvilku, která mezi nimi vznikla.
"Víš co je smutné?" změnil šedovlasý téma.
"Povídej."
"My jsme v podstatě hračky našich komorníků, i když by to mělo být naopak. Dělají si, co chtějí - řekneš jim, aby přestali, ale oni nepřestanou, pokud to sami nebudou chtít. Nemůžeš s nimi manipulovat… Když jsem tehdy poprvé… ehm… spal se Sebastianem, " zrudnul jako rajče, "prosil jsem ho, aby toho nechal. A on neuposlechl."
Blonďáček se tiše zasmál. Když měl on sex s Claudem, rozhodně ho nenapadlo prosit, aby přestal. Líbilo se mu to, opravdu hodně. Teď však při pomyšlení na svého komorníka viděl jen samé pochmurnosti.
"Nechceš někam ven?" zeptal se Ciela. Ponurá atmosféra ponurého domu na něj nehorázným způsobem dopadala.
"Kam navrhuješ?"
"Třeba do zahrady." napadlo ho. Vyšli ven z těžkých dubových vrat. Na čerstvém vzduchu bylo mnohem líp - nebyla tam taková zima. Bylo vidět, že Sebastian, popřípadě nějaký jiný sluha o zahradu dobře pečoval. Všude rostly krásné květiny, a celkově se tam cítil dost uvolněně.
"Sedneme si tady?" pousmál se Ciel a ukázal na místo pod stromy. Slunce jako by jej dočista nabylo energií.
"Máš někoho, krom Clauda? Třeba nějaké kamarády, příbuzné…" vybafl na něj mladší bez varování, když se usadili vedle sebe do stínu.
"Popravdě… ani nevím, jestli bych snad někoho mohl nazvat kamarádem. Víš, od doby, co můj bráška umřel… nikdy jsem si už nevytvořil tak silné pouto. Myslím, že ty jsi snad jediná výjimka." sklopil zrak. Chvilkové štěstí bylo znovu nahrazeno zármutkem, když se vrátil do minulosti k Lukovi.
"Promiň… To jsem neměl vytahovat." Ciel si dokázal představit, jak moc bolestné to muselo být.
"A co ty?"
"Já… já mám taky jen tebe. Povídej mi radši ty o sobě…" navrhl Ciel.
"Nevím, co bych ti tak mohl říct. Zase tolik zvláštního toho není. Řekni něco ty! Ty mě zajímáš!" opatrně po něm koukl a opět se usmál z jeho sladkého ruměnce. Byl vážně roztomilý, navíc tahle vypadal tak nevinně...
"Určitě bys o sobě mohl říct spoustu zajímavých věcí. Ale dobrá tedy… co bys chtěl slyšet?" odkašlal si a podíval se stranou, aby zakryl svá líčka.
"Cokoliv. Jaké je tvoje oblíbené jídlo, oblíbená barva… To je jedno."
V duchu si uvědomil, že od něj by klidně mohl poslouchat třeba popis koloběhu vody, a stejně by hltal každé slovo.
"Jídlo… To ani nevím. Miluju Earl Grey, nicméně to je čaj - a barva... Fialová?" pobaveně se šedovlasý zachichotal. "Co ty?"
"Já sním cokoliv, co mi Claude uvaří. Ale mám rád italskou kuchyni. Barva… Možná že modrá?"
Alois se zamyslel. Určitě modrá. Vždycky, když vidím modrou, vzpomenu si na tebe…
"Zajímavá náhoda." podotkl Ciel. Nebyl tak hloupý, aby mu to nedošlo. Taky miloval fialovou jen kvůli chlapci, vedle kterého zrovna seděl v měkké trávě.
"To teda!" roztomile zamrkal velkýma, světlýma očima.
Ciel už jen mlčky čekal, kdy mu starší všechno vyklopí. Byl však ochoten počkat tak dlouho, jak jen bude potřebovat.
Blonďáček si ani neuvědomoval, že se jeho ruka začala v trávě pomalu sunout k té Cielově. Jakmile se jejich prsty dotkly, nervózně očekával reakci druhého. Ten se však neodtáhl, a jen ho s úsměvem sledoval.
Alois uchopil jeho ruku celou. Pozoroval ten sladký obličej, který mu pohled rozpačitě opětoval.
"A-Aloisi, miluju tě." vypadlo z něj. Tváře měl červené jako růže. Starším projela tato slova jako blesk. Radostí, že jsou jeho city opětovány mu div nevhrkly slzy do očí. Jemně chytil šedovláskovu hlavu a věnoval mu dlouhý, romantický polibek.
"Čeho jsi se tolik bál?" zeptal se Ciel.
"Odmítnutí."
Mladší se mu usadil obkročmo na klín. Propletl jejich prsty a zašeptal Cielovi do ouška: "Tohle jsem měl udělat už dávno. Teď lituju té spousty promarněného času."
Nemohli se jeden druhého nabažit. Zasypávali se sladkými polibky. Alois si užíval Cielových dokonalých rtů a jazýčku, který si spokojeně hrál s tím jeho.
"Kdy si myslíš, že přijde pan komorník"
prohodil blonďák. "Možná se potom radši vypařím. Přece jen, nerad bych aby mě s tebou viděl."
"Nechceš někam utéct?"
Ani Ciel teď svého komorníka netoužil spatřit.
"Utéct s tebou? Obávám se, že pro ně nebude nic těžkého nás najít. Nicméně představa je to velice lákavá."
"Máš asi pravdu…" posmutněl.
"Nejspíš to s nimi budeme muset vydržet. Ale pořád se můžeme tajně scházet. Jako v nějakém zamilovaném románu, kde vztah hrdinů není dovolen."
"Romeo a Julie? Miluju ten příběh."
"Já taky. A miluju ho ještě víc, když si představím, že jsem Romeo. Nebo snad Julie?"
"Určitě Romeo…" uculil se, a schoulil se Aloisovi do náruče.
"Snad přijde Sebastian co nejpozději." vzdychl mladší.
"Až přijde, tak uteču."
"To nemusíš…"
"Myslíš si, že by se nenaštval, kdyby nás tady takhle viděl? Claudovi by to vadilo."
"Hm, asi by byl opravdu naštvaný." zklamaně přiznal.
"Neboj se! Přísahám, že se nevidíme naposledy!"
"Doufám, že říkáš pravdu."
"Samozřejmě, že říkám!" ujistil ho Alois a rozpustile jej líbl na líčko. Cielovi se najednou zatočila hlava. Vypadal, jakoby snad usínal - přece jen však nebyl zcela identický s někým, kdo právě upadal do říše snů.
"Co se děje? Cielku, prober se!"
V dáli šla ve stínu vidět blížící se temná postava.
"Sebastian už jde! Notak, neusínej!"
Ciel však dočista nevnímal okolí. Blonďák jen šokovaně hleděl na jeho blednoucí tvář. Zkusil tep. Ten pomalu klesal, nevěděl, jestli upadá do bezvědomí, nebo se děje něco mnohem horšího.
Šedovlasý na chvíli otevřel oči. Nebyl schopen promluvit, a tak řekl alespoň v duchu: "Nechápu, co se děje. Ani se s tebou nemůžu rozloučit. Mrzí mě to. Vážně tě miluju. Promiň mi to, promiň! Sbohem!"
"Cieli!" zařval zoufale, když se tep zastavil úplně. Obejmul ho, a šeptl mu do ucha: "Proč to skončilo tak rychle? Co se ti stalo? Ještě před chvílí bylo všechno tak krásné… Proč se to najednou muselo pokazit?!"
Slzy už bez jakékoliv kontroly stékaly po jeho obličeji dolů.
"Promiň…" zasípal Ciel.
Aloise jeho tichý hlas okamžitě probral.
"Neumírej! Vydrž! Sebastian už jde, on ti pomůže!"
"Snažím se… opravdu moc."
Těžko se mu dýchalo. Jako kdyby z něj někdo vysával veškerou životní energii. Přišlo to nečekaně a rychle, a stejně rychle to teď s sebou odnášelo i jeho život. Bojoval. Sváděl tvrdý vnitřní boj s neznámou, zlou silou.
Alois se otočil. Všiml si Sebastiana, jak nečinně, s úšklebkem na tváři pozoroval svého pána.
"Udělej něco, Sebastiane, rychle!" křikl na něj vyděšeně. Démon však jen stál, vypadal spokojeně, zároveň však velmi soustředěně.
"Ty hajzle… já to věděl." zakňučel Ciel svá poslední slova. Blonďáček, neschopen čehokoliv se svezl zoufale do trávy.
"Jak jsi mu to… mohl udělat?!" vypravil ze sebe.
"Jednoduše." ušklíbl se démon a oči se mu zbarvily do růžova.
"Co je to za stupidní odpověď?" pokusil se přemoct zoufalství a bolest ztráty, a rozumně uvažovat.
"Jsem jen nějaký komorník. Komorník, který se opravdu nerad o cokoliv dělí. A komorník, který už byl dlouho pološílený hlady. Mimochodem bocchan…" nechutně se zašklebil "Vaše duše byla vážně chutná. I když jsem od ní pravděpodobně očekával něco víc…"




P.S. Obrázek dodám jindy. Teď nemám možnost ho najít *mamka jí hledí přes rameno*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yumiko Yumiko | Web | 27. října 2015 v 21:42 | Reagovat

Aha no, aha no, teď není svině Ciel ale Sebastian :D Vskutku zajímavé. Hltala jsem každé slovo :-)

2 Suteki Suteki | 30. října 2015 v 13:50 | Reagovat

[1]: :333 Děkujuuu ^^ Sebbý je vždycky svině no... A asi proto ho tak miluju :3 xDD

3 Yumiko Yumiko | Web | 1. listopadu 2015 v 11:00 | Reagovat

[2]: Hele tak na to zapomeň, to já jsem to hlavní Sebastianofil :D A je Jen MŮJ!

4 Suteki Suteki | 1. listopadu 2015 v 13:29 | Reagovat

[3]: Sebbý je taková děvka, že pouhý jediný člověk si na něj nemůže dělat nároky, to si uvědom... :D

5 Geiru Geiru | 10. listopadu 2015 v 15:01 | Reagovat

Tak cute :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz