Jeho podkapitán, kapitola 4

16. června 2015 v 14:54 | Aware |  Yaoi FF

Pairing: Byakuya Kuchiki x Renji Abarai
Anime: Bleach
Těšit se můžete na: shounen ai
Anotace: Poslední a kraťoučký díl série. Spíše už jen takové zakončení, abyste se dozvěděli jak to všechno dopadlo. Příjemné počtení :3. Já jdu pařit LOLko.



Oslepující světlo. Slunce. Pronikavý hlas křičící: "Probral se, kapitáne, on se probral!"
Renji pod sebou cítil měkký, na dotek příjemný povrch. Neměl absolutní ponětí, kde je. Když trochu zaostřil, uviděl svého kapitána, jak seděl u jeho postele a tiskl mu ruku.
Ach… Takže jsem mrtvý? Přemýšlel. Černovlasý anděl, který ho bude doprovázet na poslední cestu. Pokud je tohle ta obávaná smrt, neměl s tím nejmenší problém.
Pokusil se posadit, ale palčivá bolest v celém těle ho donutila si zpět lehnout.
"Notak, Renji, ještě nevstávej… odpočiň si." promluvil na něj Byakuya tak mile, jak ho ještě nikdy mluvit neslyšel. Tohle musí být nebe… uvažoval. Ale zároveň bylo všechno tak neskutečně reálné… I přes to, že se cítil dost oslabený, teď mu mozek pracoval na plné obrátky. Dotek teplé ruky jeho kapitána, jeho úsměv… To všechno bylo tak hrozně krásné. Chtěl aby tahle chvíle trvala už navždy.
"Renji… Hrozně mě to mrzí. Žádná slova nemohou vyjádřit, jak strašně jsem se cítil, když se ti tohle stalo… Jenom kvůli tomu, že jsem byl hloupý a nedokázal se vyrovnat s pravdou. Neuměl jsem se vyrovnat s tím, kdo jsem. Potřeboval jsem jen čas. Čas si ujasnit, že ty jsi to, co potřebuju."
Rudovlasý na něj zíral jako opařený. Najednou se už necítil jako mrtvý. Připadal si zase zpátky živý… Ale dokázal se s tímto životem vyrovnat tak dobře, ba možná i lépe než se stejně vypadající smrtí. Prozatím ale nebyl schopen vydat ze sebe byť hlásku. Překvapeně zíral na svého kapitána. Nevěděl, o čem přesně mluvil. Uvědomil si jen to, že mu řekl, že ho potřebuje. To bylo všechno, a to mu stačilo. Matně si vzpomínal, co se událo v lidském světě. Byl tam Ichigo - při pomyšlení na něj ho opět provinile bodlo u srdce. Od Ichiga někam utíkal. A byl tam hollow - ano! Hollow na něj zaútočil, a on se z nějakého důvodu nepokoušel bránit. Probral se až tady.
"Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal se skoro šeptem, protože nedokázal nasadit hlasitější tón.
"Urahara Kisuke tě zachránil před necelým měsícem. Od té doby ses neprobral. Všichni si mysleli, že se neprobereš už nikdy. Já jsem nepřestával doufat, každý den však byl těžší a těžší. Ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsi už v pořádku."
Jeho kapitán zněl tak… tak mile. Vypadalo to, že se opravdu bál. Renji si nebyl schopný dát dohromady, co se s Byakuyou stalo. Najednou, jakoby mu na Renjimu opravdu záleželo. Ještě před měsícem se k němu choval nenávistně, a zdálo se spíš, že mu Renjiho existence nadmíru ztěžuje život. A teď si tady vylévá srdce a omlouvá se za svou hloupost... Renji už vůbec nechápal.
"Kapitáne? Co přesně se stalo?" zeptal se už trochu zdravějším hlasem.
"Chceš vědět pravý důvod, proč jsem tě poslal na bezvýznamnou misi do lidského světa?"
Renji jen tiše přikývl. Tahle otázka ho užírala už hodně dlouho.
"Pravda je taková… Ehm… Nevěděl jsem, že to bude tak těžké…" smutně se pousmál. "Tady jen můžeš názorně vidět, jak moc ustrašený z toho jsem." Chvíli se odmlčel.
"Renji, já… Já tě miluju. Hrozně moc. Nechtěl jsem ti nic přiznat, protože jsem se bál, že bych tě vyděsil, a ty bys pak třeba opustil místo mého podkapitána. To jsem si nemohl dovolit. Ale nevěděl jsem tehdy, co sám se sebou. Proto jsem se choval jako idiot, vyhrožoval ti… Jako bys snad za všechno mohl ty. Pokoušel jsem tě přestat milovat. A když toho bylo na mě moc, vymyslel jsem si hloupý důvod, že jsou problémy s hollow v lidském světe. Bylo to něco, co vůbec nemusel řešit podkapitán. Ale nic lepšího mě nenapadlo. A pak se stalo tohle."
Úsměv z kapitánovy tváře zmizel. Pustil jeho ruku.
"Asi bych měl radši jít…" otočil se, když v tu Renji vykřikl.
"Ne!"
Byakuya na něj překvapeně pohlédl.
"Proč bychom od sebe měli stále jenom odcházet? Není snad naše láska předmětem toho všeho?" řekl už ne tak tiše, a unaveně se usmál. Překvapený výraz černovlasého se jen více prohloubil?
"Chceš snad říct…"
"Kapitáne. Když jsem minulé léto odešel do světa lidí, připadal jsem si hrozně opuštěný. Nevěděl jsem tehdy, co mi schází, tak jsem se snažil tento pocit ze všech sil nějak vykompenzovat. Ale nešlo to. Až když jsem se vrátil zpět do Společenství duší, došlo mi, že to vy jste byl ten, kdo mi scházel. Samozřejmě jsem mlčel. Užíralo mě to. Cítil jsem se hrozně, když jste mě poslal pryč. Zdálo se mi to celé nějaké podivné - a první co mě napadlo, bylo, že se mě chcete zbavit."
Chvíli na sebe beze slova zírali. Teprve teď jim došlo, čím si kvůli zbytečnému strachu oba museli projít. Deprese, obavy, bolest, zranění… Všemu se mohli vyvarovat, kdyby rovnou přiznali své skutečné city. Teď už bylo ale nejhorší zažehnáno.
Černovlasý pomalu, nervózně natáhl obličej k Renjimu. Dýchání se jim zrychlilo. Chtěli si plně vychutnat okamžik, na který tak dlouho čekali, a tolik si kvůli němu vytrpěli…
A po chvíli se jejich rty konečně spojili do prvního, vítězného polibku.


~KONEC~

Tak, naše slaďárna byla šťastně ukončena :P. Snad se vám povídka líbila, hlavně teda Chikketsuki, pro kterou byla psána... Ty, kteří toužili po yaoi, budou asi zklamáni. Ale uznejte sami, že yaoi by to asi dost zabilo *a Su-chan to navíc chtěla romantický, lol*. Vzhledem k tomu, že se kvapem blíží konec roku, a prázdniny (respektive červenec), mám nabitý tak, že mi v něm zbývá snad nějakých pět dní volna. Každopádně, ještě vám určitě zveřejním moje cosplans na letošní Advik, ať všichni víte v čem tam půjdu trollit proteď ;).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miyamoto.B Miyamoto.B | 7. listopadu 2015 v 9:11 | Reagovat

To bylo opravdu kawai :3 moc pěkná povídka!

2 Aney-chan Aney-chan | 9. listopadu 2015 v 9:55 | Reagovat

[1]: Děkuju! :333 Jsem ráda, že se líbilo! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz