Červenec 2015

Masters of Rock 2015

19. července 2015 v 14:58 | Aware |  Cony a vše kolem nich

Pár nejvíc happy a nejšílenějších dnů v mém životě. Čtyřdenní festival metalu, rocku a punku - Masters of Rock ve Vizovicích. Nevím, jak s takovým tématem pochodím na otaku blogu, ale potřebuju se vykecat. MOR (ne ta nemoc, ale ten festival!!!) začal 9. 7. ve čtvrtek. Ve středu přijela moje hodně dobrá kámoška z Bystřice, aby se ke mně na těch pár dnů nastěhovala, přeci jen to mám do Vizovic kousek. Proběhlo dlouhé kecání o všem možném - předvedly jsme si navzájem outfity, okradla jsem ji o řetazy a tričko Black veil brides… Sdělila mi, že se přes FB domluvila s nějakým jednadvacetiletým metalistou Lukášem, že se na Moru potkají, ale že se trochu bojí a že mám jít s ní. Zkoukly jsme dva horory za sebou (no jo, emo a gothic), prošly si všechny kapely, které na nás budou na fesťáku čekat a posuzovaly, jestli za něco stojí, nebo ne. Jako blázni jsme si k nim psaly poznámky na papír. Lololol.
Spinkat jsme šly 3:15, posrané až za ušima.
Ve čtvrtek vstávačka v 9. Nabarvila jsem si vlásky na červeno :3, a za zvuku Powerwolfů jsme zakryly naše zombie ksichtíky makeupem. Asi v jedenáct jsme se ještě vydaly směr Zlín - Anet - slečna u nás nastěhována měla drobný absťák po cigaretách, nicméně se jí nechtělo utrácet. A víte, koho jsme šly poprosit? Obyvatele zlínského parku, bezdomovce. Tleskám. Osockovat homelesáky… A tak nám bezdomovec kupoval za jeho vlastní peníze cíga. Mimochodem ale - ti bezdomovci byli hrozně fajn a v pohodě.
Potom už zpátky domů, udělat si moje kawaii gothic lolita culíky, upravit tunu černého makeupu a vyrazit.
Když jsme ve Vizovicích, v areálu likérky R. Jelínka a jejím blízkém okolí spatřily tu černou vlnu, dostaly jsme se do sedmého nebe. Všude stánky s oblečením a náramky, všude ti černooděnci, krásné gothičky v nádherných šatech které jsem jim více než záviděla… Spousta lidí, kterým bych nejradši ukradla jejich drahé, značkové a metalistické oblečení… Byla tam tak uvolněná atmosféra! Nejlepší bylo, že každý poslouchal to samé co já, nikdo mě neodsuzoval, nikdo na mě nekoukal pohoršeně nebo jako na blázna. Jak jsem později zjistila, osoby na MORu byly velice přívětivé a přátelské… Ale o tom zatím ne.
Poslechly jsme si doznívající kapelu Mercenary, a pak se šly trochu ve strachu potkat s oním metalistou z Facebooku - Lukášem. Poznávací znamení v té mase lidí byla moje červená hlava.
Luki *ano, s měkkým i* se ukázal jako dost pohodový člověk, brzo jsme se rozpovídali, zašli na pivo. Za necelou hodinu a půl jsem měla pocit, že se známe roky.
Okolo sedmé jsme zapařili na důvěrně známou skupinu Kamelot :333. Nad vokalistkou jsme otvírali hubu všichni, taková druhá Arch Enemy. Jejich písničky jsou hrozně návykové :3. Potom jsme se šli opět posadit do stanu Radegast (během následujících dnů tam zapadneme ještě hodněkrát… xD).
A 22:50 nám startovala jedna z top kapel celého Masteru, symphonic metalová skupina Within Temptation. Předtím jsem je naživo nikdy neviděla, ale Sharon del Adel je moje true love už asi 6 let. Totálně miluju její hlas. A koncert opravdu nezklamal. S Anetkou a Lukim jsme pařili jak blázni, a Postarší dědula vedle mě nás sledoval pohoršeným výrazem. Po Withinech už jsme jely domů, poslední kapela nás nějak nebrala. Ano, chtěly jsme zalehnout brzo, nakonec jsme však šly spát nehorázně pozdě. Avsum. Budíček stejně jako den předtím okolo deváté. Ještě před odjezdem na MOR jsme se stavily ve městě s tím, že pozdravíme kamarády homelesáky, nicméně nemohly jsme je najít. A tak jsme do odjezdu vlaku seděly v parku a děsily poklidné, spořádané město Zlín svým zjevem a hlasitou, death metalovou hudbou linoucí se z našich mobilů.
Při příjezdu nám nehráli nic zajímavého, proto se naší hlavní prioritou nákupy v nekonečných řadách stánků. Ceny oblečení nás solidně vyděsily, sáhly jsme tedy po levnějších záležitostech - doplňcích.
Zcela jsem podlehla náhrdelníku s pavoukem na pavučině, na pavoučkovi je fialový kamínek a celý šperk visí na fialovém provázku. Nic víc Aloisovského snad už ani vést nemohli. Neodolala jsem ani černému křížku styl Misa Amane, masivnímu náramku s lebkou který mi krásně ladí k mým hodinkám s Jackem Skellingtonem a dvěma malým plackám s Emily Strange *moje srdcovky od útlého dětství, Emily mě přivedla na metal a temnou stranu gothiky :33*. Anet zatoužila po obojku, který byl na její úzký krček příliš velký, proto jsme do něj doma ve dvě ráno prorážely hřebíkem díru. V sedm večer sraz s Lukim, a poté následovala brutální kalba na Legion of the Dammned, spolu s pár dalšími, neznámými metalisty. Nehorázně jsem si odrovnala krk :(. Kvůli nim jsme prošvihli následující skupinu Hammerfall. Udělalo se nám špatně a byli jsme strašně vyřízení, tak jsme se radši odklidili do stanu Radegast - ochrana před kolapsem. Všechno zameškané jsme si vynahradili na Black Label Society, po pivku jsme se trochu zbrchali a pak tančili ploužák na pomalé srdcovky které nám hráli. Na rychlejší songy jsme s Anet trénovaly mávání hlavou. K závěru dne jsme si daly napůl langoš (první jídlo pátku), každá dva panáky zelené, a jelo se dom. Bohužel osud nepřál tomu, abysme viděly Septicflesh, nenaděláme nic...
Jak už jsem zmínila, doma jsme prorážely díru do obojku, trénovaly screamo a budily tím náš nebohý panelák. Když jsme si dorazily hlas u screaming na Amaranth od Nightwish (ano, screamo na symphonic metal xD), a pak naštěstí konečně zalehly. Čekal nás předposlední a nejdelší den, sobota. Na plac jsme vyrážely tak, abychom stihly Arakain ve 14 hodin. Samozřejmě, že vlakem, tam nás to bavilo nejvíc.
Sobotní plán nám probíhal takto: Arakain, rovnou na Crucified Barbara, pauza na pivo, Delain (mimochodem úžasný zážitek), pauza na pivo, střetnutí s kamarádkou a její slečnou, btw byly úplně neskutečně nachcané xD, a ve 22:30 procpávačka dopředu davem. 22:50 totiž začínala moje skoro nejoblíbenější kapela Powerwolf, kteří navíc natáčeli klip pro svou novou desku (a my měli tu čest si ji poslechnout a koupit jako úplně první na světě). Jelikož jsme s Anet chtěly být ve předu a nacpat se do jejich klipu, Luki nám se svým metrem devadesát razil cestu davem skoro až k pódiu. Problém byl, že já a Anet máme obě okolo 165 cm a přes žirafy před námi jsme viděly slušné hovno. Ale nestěžuju si... Zážitek to byl zcela nepopsatelný. No, a abych nezapomněla… v tom obrovském davu lidí vedle nás stál kluk jménem Mates. Začali jsme se s ním bavit, protože jsme chtěli pivo (a došlo nám, jako už tradičně před začátkem jakéhokoliv koncertu… xD). Všem se nám zdál v pohodě, já jsem byla ráda, že jsem si měla s kým povídat, protože Anetka a Lukášek se nám přes sobotu nějak dali dohromady a spíš si hleděli sebe než mě (ale přeju jim to, byli cute). Matýsek mi navíc držel mobil při natáčení, aby šlo aspoň na videu něco vidět. Po skončení koncertu jsme se prodrali skrz dav a zašli na panáka (já s Aný tradičně na zelenou a kluci na hrušku). A jen co se Mates se svou hruškou otočil na mě, nějaký random týpek mu drbl do ruky takovým způsobem, že mu štamprle vyletěla. Jeho výraz byl totálně k nezaplacení. Když mu ten chlap na omluvu panáka znovu kupoval, uvědomil si stejně, že po pařbě se třídou na konci roku nemůže tvrdé ani cítit. Logika.
Ještě do dvou ráno jsme se chlámali rozpařeným pankáčům, kteří to rozbalili na The Exploited a pak už vláčkem domů. Předtím, při stoletém loučení naší zamilované Anetky a Lukáška, mě Mates stihl obejmout a ZVEDNOUT! Lidi já tomu klukovi tak tleskám! Fakt mě uzvedl! A pak mi ještě řekl, že vážím jako jeho osmiletá sestra, která má 20 kg i s botami. Jasnééé… Ať sundá ségře boty, vezme si ještě třiceti kilový pytel a pak se možná přiblíží mé váze… No to je jedno. Zase jsem se zakecala o hovnu.
Nemám tušení, kdy jsme šly s Anetkou spát, dřív jak 3:15 to však nebylo. Budík tradičně řval v devět a mně už se faaakt nechtělo. Co ale s náma, když jsme potřebovaly byt ve Vizovicích už 13:30. Prakticky až do začátku skupiny Arkona jsme seděli ve stanu Radegast, v našem původním triu - venku bylo odporné horko! Jelikož nikdo neměl číslo, ani jiný kontakt na Matese, celý den jsme ho neviděli. A tak jsem seděla sama s hrdličkama a nadávala na fucking hentai (ne, neberte mě vážně, fakt jim to moc přeju xD). Když jsme v 17:30 vycházeli na skupinu Arkona, v čele s Mášou (opět hlas level Arch Enemy), teprve v tu chvíli jsme Matýska potkali :3. Všeci jsme se podivili Mášiné šílenosti, jak tam v pětatřiceti stupních skákala v kožešině, v obličeji úplně rudá… Naše úvahy spadaly hlavně k jejímu pohlaví. Fakt je to holka…? Nicméně odzpívala perfektně. Z placu jsme ani neodcházeli, i když jsme tedy přerušili paření a s pivem v ruce si sedli pod velkou obrazovku vzadu v areálu, kde jsme si dobré dvě hodiny poseděli, pak následoval přesun HÁDEJTE KAM?! Do stanu Radegast, PLZ.
Tam nastal velký zlom, hlavně teda pro mě, protože jsme si s Matym dali naši první pusu xD. Vůbec nevím, jak se to stalo, prostě se to stalo… Do konce Masteru, takže asi 5 hodin xD, jsme už byli spolu. Tím pádem jsem byla hloupá, když jsem kamarády spamovala, jak moc nesnáším fucking hentai, že už radši koukat na yuri *ale u Yuzunky a Tanuki by si fakt dala říct :3 *, a o pár hodin později jsem se taky zařadila do hentai party. No tak co xD. Známosti z koncertů jsou beztak nej xD.
Abych už moc neprotahovala, naše čtyřčlenná skupinka zamířila pod obrazovku na poslední kapelu uzavírající Master - Nightwish! Osobně jsem na ně byla úplně nejvíc zvědavá - měli novou zpěvačku, v pořadí už třetí, od které jsem zatím slyšela jen dva singly z nového alba.

! VAROVÁNÍ PRO VŠECHNY FANOUŠKY FLOOR JANSEN!

TO CO BUDE NÁSLEDOVAT JE JEDEN VELKÝ HEJT

NEZLOBTE SE NA MĚ

Bylo to horší, než jsem si myslela, že bude. Nehráli známé písničky, a když už ano, Floor je nezvládla zazpívat. Ne všechny songy byly vyloženě zlé, ale moje srdcovka Amaranth byla Floor poskvrněna tak strašně, že jsem to psychicky vůbec nezvládla. S Anetkou jsme na obrazovku řvaly opravdu se slzami v očích, protože Amaranth obě neskutečně milujeme a ona nám ho prostě zkazila. Všichni mi po skončení říkali, co řeším, když to neznělo tak hrozně… jenže já mám Tarju a Anette (předchozí zpěvačky) asi příliš naposlouchané, a žádná Floor se k nim nemohla byť jen přiblížit. Nemohla je napodobit. Svou písničku zazpívala dobře, zbytek bych až na výjimky vypískala. Ale tak - asi mám problém jenom já s Anet.
Nightwish zkrátka s Floor není Nightwish.
A teď se moc omlouvám těm, co máte Floor rádi. Mějte ji rádi, podporujte ji, poslouchejte si šťastně Nightwish, protože pro vás neskončilo. Pro mě bohužel umřelo v neděli 12. 7. 2015. Mrzí mě to, protože Nightwish byla má oblíbená kapela, budu však muset zůstat u starých písniček a nechodit na koncerty. Závidím vám, kteří Floor snášíte :'(.
Psychicky na dně nás kluci doprovodili k autu, vezl nás jeden pán, kterému naše překupnická rodina zajišťovala lístek. Dala jsem Matymu pravděpodobně poslední pusu na hodně dlouhou dobu, ne-li navždy, a s brekem jsme odjížděli z přecpaných Vizovic. Zaprvé proto, že Master skončil, protože dlouho neuvidím Matese a Lukiho, protože jsem chtěla starý Nightwish… Opustila mě veselost a všechno nahradila depka. Nebýt Anetky, se kterou jsme si přibližovaly obličeje na fotkách a chlámaly se jak ožralé (měly jsme jedno pivo xD), asi bych se v tom autě sesypala. Úplná depka dopadla, až když Anet ráno odjela autobusem domů. Zatím se mě to drží doteď xD Příští rok určitě půjdu znovu, s mou účastí počítejte také na zimním MORu, a snad i na jiných koncertech předtím. Mějte se líp než já!!!


A TOHLE SI ZKRÁTKA NEMŮŽU ODPUSTIT


ČENDA. Z toho obrázku jsme všichni chcali a stal se pro nás ikonou MOR. Takže kdykoliv meteorologové vyhrožovali deštěm, bylo nám jasné že dopadnem jako Čenda.









































S Anetkou napodobujeme opilého pána...

Happy birthday, my dear Ciel

19. července 2015 v 13:36 | Aware |  Yaoi FF
Pairing: Alois Trancy x Ciel Phantomhive

Těšit se můžete na: yaoi

Anotace: Ano, vím že se Cie Phantomhive narodil 14. 12., proto je tento článek dost mimo - ale má drahá Lucy alias Ciel měla teď, 16. 7. 2015 narozeniny, a tímto si ode mě vybrala svůj první dárek - něco jí ještě přistane na Advíku. Když jsem se vyptávala, co by si tak představovala, k zápletce, řekla: "Stačí yaoi."
Ehm.
A tak tedy Cielkovi narozky. Bez většího děje. You.

10 věcí, co nesnáším na létě

3. července 2015 v 21:41 | Aware |  Su-chan kecá

Dnes jsem vylezla z mého pokoje, kterému spousta lidí přezdívá krematorium. Byla to jen nevinná hodinka a půl, přesto mi však dokonale otrávila den. A protože jsem naštvaná, lezu sem, abych svým kláním otrávila den i vám.

Vítejte u mého stěžování - 10 věcí, co nesnáším na létě!


HORKO - začaly prázdniny, všichni jsou nadšení z tepla, a ze skutečnosti, že konečně můžou na koupaliště. Já mám navzdory všemu koupaliště ráda. Přesto ale nenávidím, když vylezu z chládku a pohody, které u mě doma panuje, na ulici, kde je pětatřicet stupňů, dusno na padnutí, a člověku se chce zvracet. V tu chvíli mám doopravdy chuť se otočit a utéct zpátky domů.

SLUNCE - tohle může mnohým přijít dost divné, ale já prostě nesnáším slunce. Jakmile vyjdu ven z Temnoty *le můjokoj, a okamžitě na mě vybafne a začne pražit ta žlutá koule, mám zkažený celý pobyt venku. Opravdu mám radši zatažené dny. Navíc - zimu mám ráda, protože v pět už je tma, a rozední se v sedm. V létě je v deset ještě světlo, a svítá taky brzo. I když by měly moje černé závěsy veškeré světlo blokovat, i tak mě dokáže vzbudit byť jen slabý paprsek xD.

OPÁLENÍ - moje heslo je stay white. Kvůli cosplayi, ale i kvůli mně. Proč se teda zrovna mně stává, že v létě jen projdu po ulici, a jsem o odstín tmavší? Vážně jsem si užívala, když jsem měla barvu makeupu 010 a lidi mi říkali, že když si nezakryju kruhy pod očima, vypadám jako upír *ano, opravdu se v tom vyžívá*. Jenže se mi v létě moje pečlivě udržovaná, porcelánová pleť pokazí. Opálení na mně nejen vypadá hrozně, a ani ke mně nesedí. A ještě ke všemu mi vadí ten smrad z opalovacích krémů… A ten ulepený pocit - fuj xD!!! Bohužel, bez tuny opalováku faktoru 50 bych vypadala v září dost zajímavě.

ČERNÁ - je u mě zvláštnost, když na sobě nemám ani kousek černé - téměř anomálie, která značí jediné - dlouho jsem neprala a nežehlila xD. Odhalím vám tedy šokující zjištění. Černá přitahuje teplo. Venku praží slunce, je čtyřicet stupňů, a já se v té černé doslova peču zaživa. Proto mě léto nutí volit světlejší barvy, což hrozně bolí. Neobleču si skoro nikdy nic bílého, až na pár světlých *doslova* výjimek. Bílá mi nesluší, navíc jsem prase, a skvrny jsou na čemkoliv bílém hrozně vidět xDD.

VLASY - Barvím si vlasy. Jelikož je mám většinou červené, anebo fialové, což jsou barvy, které hodně pouští, v létě mi zabarvují obličej. Když jsem totiž čerstvě nabarvená, a pak se zpotím, vlasy které mi zasahují do obličeje vždycky trochu barvy pustí. A ano - vlasy v obličeji jsou další můj problém. Není nic odpornějšího, než když se jakž takž učešu a upravím, vyjdu ven a patka se mi kvůli potu okamžitě nalepí na čelo.

AKTIVITY - nevím proč, ale v létě ode mě všichni očekávají, že budu bůhví jak aktivní. A to bych přitom nejradš zalezla do sklepa a vůbec nevycházela. Nikdy si totiž čas s přáteli strávený v pekelném vedru pořádně neužiju. Takže ano, půjdu s vámi do města, ale jedině někam do klimy. Občas to taky dost zabije maminka, která se vrátí z práce a řekne: "Venku je TAK krásně, a ty tady sedíš zalezlá u počítače ve tmě!" Tohle moje kaachan asi nepřestane valit do doby, než mi bude 40, nebo minimálně do mého odstěhování na kolej xD.

COSPLAY - horko JE nepřítel cosplaye. V paruce se ti potí hlava, a šíleně tě svědí. A teď si třeba vemte, že při cosplayi máte obvazy, košili, vestu a kabát jako já. Pak vznikají ony fail provizorní verze, protože se bojíte, že se na conu upečete. Horko je také nepřítelem makeupu, a ten ke cosplayi neodmyslitelně patří. Když si teda někde na letním conu třete obličej od potu, je dost možné, že si make-up pokazíte. Saaad life.

ALERGIE/NEMOCI - upřímně, tomuto sama tak úplně nerozumím. Mám lehkou alergii na pyl a prach, nicméně v létě se cítím mnohem hůř než na jaře. Nevím, jestli trpím nějakou skrytou alergií - třeba na horko, slunce a světlo xDD. Na vyšetření jsem nebyla, každopádně léto je můj spouštěcí mechanismus pro rýmu, bolest hlavy a slzení očí. Dneska mi právě má "letní alergie" začala, a obávám se, že se do konce srpna nejspíš nepustí.

OBLEČENÍ - léto mě nutí nosit věci, které nechci. Miluju obyčejné džíny, nebo cokoliv, co mi zakryje nohy. Ráda nosím kraťasy a nadkolenky… Ale pokud je hnusné horko, jdu jenom v kraťasích, a sukni. A celý Zlín pak může vidět moje ošklivé nohy, které nerada ukazuju

ČAS S RODIČI - a teď mě nechápejte špatně… Mám své rodiče ráda. Jen jich mám přes prázdniny plné zuby. Společné akce, dovolená, víc komandování. Čekala bych, že už je to v mém věku přejde. Naštěstí letos skoro nebudu doma, a na spoustě akcích budu více méně bez nich- třeba Masters of Rock, Advik, a taky pojedu na spásný tábor a do Bratislavy. Tím pádem nebudeme mít čas lézt si na nervy, jako minulý rok, který jsem celý proseděla doma.

Dozvěděli jste se tedy, co nesnáším na létě, a že na něm vlastně nesnáším všechno. Prožívám krušné měsíce… Mějte se krááásně xDD…

O čem to zas melu...?

2. července 2015 v 20:47 | Aware |  Su-chan kecá
Jdu vám tady oxidovat, ani nevím proč. Proběhlo pár akcí, a já mám nutkání se s vámi o ně podělit *nejspíš už nemá kamarády, kterým by to mohla vykládat*.
Asi bych začala od úplného začátku, a to 30. 6. Po převzetí poukázky na japonské sladkosti, což je mimochodem moje vysvědčení, mě hned večer čekala první akce - Insidious 3. Pro ty, co neví, oč jde, je to horor. Já jsem na horory tak trošku úchylná, a to jak v knižní, tak filmové podobě. Ráda se bojím.
Předchozí dva díly tohoto hororu, jsem viděla, a myslím, že snad i patřily k těm lepším. Proto jsem opět sebrala Grellího (chudák, musí se mnou všechny ty horory absolvovat, i když se mu nejspíš vůbec nechce xD), a vydali jsme se vstříc smrti, muheh… V kině jsme potkali starého známého, který tam brigádničil, chvilku jsme pokecali a pak nám odtrhl lístky a vpustil nás do sálu. Film byl typická duchařina. Mladou dívku pronásleduje démon, proto se obrátí na exorcistu, a ten následně odchází na "druhou stranu" aby bojoval s démony o její duši. Ačkoliv to teď podávám dost otráveně, tak mě film zaujal a bavil. Opravdu jsem se lekala, a místy se bála. Druhá polovina mě však zklamala. Psycho atmosféra se vytratila, a film mě přestal tolik děsit. Přesto ho však nehejtím, mohlo být hůř.
Hned den poté, první den prázdnin, mě čekala další akce *jsem letos nějak přehnaně aktivní*. Jak jsem psala do My holiday plans *hele, moc nevěř tomu, že to někdo četl*, byl to CineTube. Mé první setkání s youtubery, protože to byla první akce, u které jsem věděla, že probíhá ve Zlíně.
Opravdu jsem si to užila. Promítaná videa se mi líbila, a měla jsem dost problém si vybrat favorita, pro kterého budu hlasovat. Nakonec to však vyhrál Johnny ;). Ze CineTube jsem si odnesla spoustu věcí - plakáty s Explem a Atim, náramek, podpisy, fotky… *a objala jsem Vidraila :3333333 Ale PŠT. Nikdo se to nesmí dozvědět*. Spolužačka konečně objala pro změnu Atiho, a byla z toho celá odvátá. Ještě o hodinu později, když jsme tradičně vysedávali v Poe Poe a pojídali čtvrtinku pizzy, nám opakovala: "Já jsem objala Atiho!"
Ale nedivím se jí. Ati je fajn ;).
To by bylo asi tak všechno. Dneska jsem byla na koupališti, a má pleť už není odstínu 010, pojmenování light porcelain ://. Což zamrzí.
Nálada se mi trochu vylepšila poté, co mi Grellí oznámil, že se mnou pojede na Advík :333.
Omlouvám se vám, za zcela zbytečný článek. Se mnou už nic nenaděláte. Nejspíš vám dám na dlouhou dobu pokoj, tak si alespoň od mých věčných keců odpočiete xD. Mám teď po dlouhé době znova chuť na anime. Za dnešek jsem stihla K-On!, a teď sleduju Accel World…
Mějte se, a užívejte prázdnin, tak jako jich zatím užívám já!

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz