Happy birthday, my dear Ciel

19. července 2015 v 13:36 | Aware |  Yaoi FF
Pairing: Alois Trancy x Ciel Phantomhive

Těšit se můžete na: yaoi

Anotace: Ano, vím že se Cie Phantomhive narodil 14. 12., proto je tento článek dost mimo - ale má drahá Lucy alias Ciel měla teď, 16. 7. 2015 narozeniny, a tímto si ode mě vybrala svůj první dárek - něco jí ještě přistane na Advíku. Když jsem se vyptávala, co by si tak představovala, k zápletce, řekla: "Stačí yaoi."
Ehm.
A tak tedy Cielkovi narozky. Bez většího děje. You.



"Přej si něco!" Zatleskal blonďatý chlapec, když se najednou sfouklo 14 svíček na dvouposchoďovém dortu. Oslavenec musel stát na židli, aby se k vrchnímu patru vůbec dostal. Neměl ponětí, jak tohle monstrum hodlají sníst ve čtyřech, ještě navíc, když by polovina z nich jíst vůbec nemusela, a druhá polovina měla nízkou kapacitu žaludku. Sklesl proto ještě více než obvykle. Takové plýtvání materiálem…
Jeho hravý protějšek, oděný ve fialovém kabátě vypadal překvapivě bezstarostně. Jakoby si snad narozeninovou party ve čtyřech užíval víc než samotný oslavenec. Pravděpodobně tomu tak i bylo. Ciel, na rozdíl od blonďáka nebyl typ na podobné večírky. Považoval je za zbytečné.
Vzpomínka na to, jak byl přiměn k organizaci něčeho takového ho donutila se téměř pousmát.
"Kvůli mně."
Tato dvě slova pohnula jeho jinak chladným srdcem. Nemohl odolat velkým, světle modrým očím, upírajícím se na něj tak prosebně. Nedokázal říct Aloisovi ne. Proto teď stál na stoličce a sfoukával těch 14 svíček na dvoupatrovém dortu.
"Co sis přál?" vytrhl ho ze zamyšlení onen veselý hlas Aloise Trancyho, který by poznal na sto honů. Tato nenadálá otázka vykouzlila na Cielových, jinak bledých tvářičkách překvapený rumenec.
Pokynul oběma komorníkům postávajícím nezúčastněně opodál, aby se vzdálili. Ti beze slova odešli, nicméně na Claudově tváři se mihnul úsměv říkající něco jako: já jsem to věděl…
Když si byl Ciel jistý, že oba démoni jsou dostatečně daleko, sklopil oči a řekl: "Nemůžu ti to prozradit… Potom by se mi to nesplnilo."
Alois na něj chvíli zaraženě zíral. Když už udělal takové obstrukce, že odehnal svého komorníka, očekával nějaké trapné, děsivé nebo perverzní doznání. On mu to ale ani neměl v úmyslu prozradit.
"Někdy je ale lepší svá přání vyslovit… A nebát se. Protože ze skrývání nikdy nevzejde nic dobrého. Nikdo neumíme číst myšlenky…" V jeho blonďaté hlavičce šrotovaly samé zvrhlé návrhy toho, co by si mohl Ciel přát. Když viděl jeho rudá líčka, docházelo mu, že to musí být něco takového.
Ještě chvíli panovalo ticho. Šedovlásek zarytě předstíral, že koberec v místnosti je to nejzajímavější, co kdy mohl spatřit, potom si však povzdechl a s ještě větším rumencem tichoučce špitl:
"Tebe. Chtěl jsem tebe."
Alois vyjeveně zamrkal… Tohle ho opravdu nenapadlo. Potom se ale nadmíru spokojeně zašklebil, a olízl si rty.
"Tak ty takhle…" řekl polohlasem a pohlédl na chlapce, který ponížením zavíral oči.
Překročil ten jeden metr, který je od sebe odděloval. Štíhlými prsty mu přejel po vlasech, lícní kosti a nakonec vzal mezi palec a ukazováček jeho drobnou bradičku. Přitáhl Cielův překvapený, a nejspíš i trochu vyděšený obličej tak blízko, aby na rtech cítil jeho zrychlený dech. Ještě chvíli se kochal hlubokým pohledem do jeho modrých očí, užíval si, když viděl jak je z toho šedovlasý vyřízený. Cítil, jak tomu chudáčkovi bije srdce, otřel se svými měkkými rty o jeho. Něžně mu zkousl spodní ret. Nespěchal, protože se mu hrozně líbilo, jak se mladšímu při jeho každém, byť jen slabém dotyku zrychluje tep. Vychutnával si prudké zvedání a následovné klesání jeho hrudi. Chlapec se od něj povahou vážně lišil. Kdyby byl Alois na jeho místě, dávno by převzal iniciativu a druhého políbil. Ciel však stále jen krotce čekal, než se odhodlá Alois. Ten naštěstí dlouho situaci neprotahoval, využil skulinky mezi rty šedovlasého, když se chtěl nadechnout, a proniknul do nich jazykem.
Cielova ústa mu odpovídala vášnivě, nicméně nebyla tak divoká jako neukojitelné rty druhého chlapce. Ten si Ciela přidržoval ne zrovna jemným způsobem za klopy kabátu.
"Ale, ale…" uchechtl se blonďák, když se od něj šedovlasý odtáhl.
"Tohle bylo vše, co sis přál? To bylo docela nudné přání, abych pravdu řekl…"
Znovu si olízl rty, tentokrát ho šedovlasý už viděl. V jeho očích se zračilo něco ďábelského, byl v nich určitý lesk, démonický stejně jako odlesky v očích Sebastiana. Mladší se ho svým způsobem trochu bál. Už to nebyl ten roztomilý blonďáček… ale démon toužící po vzrušení.
Na druhou stranu měl ale Alois pravdu. Tohle nebylo všechno, co si přál. Chtěl víc. A i kdyby ne, pravděpodobně by stejně neměl na výběr.
Už trochu vzpamatován, se k Aloisovi vrátil, nechal se rychle políbit. Na tváři chlapce stále pozoroval ten perverzní škleb.
"Nezklamal jsi mě - nebylo to všechno! Potom mi tedy dovol dotáhnout tvé narozeninové přání do sladkého konce!" Zasmál se. A Ciel se rozhodl plně poddat.
Blonďák vzal obličej mladšího do dlaní. Tentokrát ho nepolíbil tak dravě, spíše s ním sváděl smyslnou, sladkou hru. Pomalu, s Cielem v objetí zacouval ke stolu. Bez toho, aby polibek rozpojil, si Ciela vysadil na dřevěnou desku stolu.
"Nic moc romantického pro naše poprvé, Cielku, já vím… Bohužel, situace nám to jinak nedovoluje." Prohlásil smutně.
Obkročmo se posadil na jeho štíhlé boky, zručným způsobem šedovláska začal zbavovat svršků, on na oplátku pomáhal s oblečením jemu. Nebylo to ale nic tak jednoduchého - přece jen se nacházeli na desce nestabilního stolu.
Zoubky stáhl Cielovu černou kravatu, kterou nosil jen pro sváteční příležitosti.
Největší problém měl vymanit ho z kalhot. Když se mu to konečně povedlo, šedovlásek ve vteřině odvrátil zrak. Alois nemohl zadržet úsměv.
"Tohle je pro tebe úplně poprvé?"
Ciel zrudl ještě víc, pak ale beze slova přikývl.
"Takže… ty jsi nikdy předtím… ani se Sebastianem…" podivil se, on mu však vše jen mlčky odsouhlasil.
"A-aha… No, tak to asi budu muset být opravdu jemný, co?" Zašeptal, a uchopil zkušenou rukou jeho erekci. Viděl, jak se Ciel styděl za jakýkoliv zvukový projev, který vydal, proto si ústa urputně zacpával rukou. Blonďák si ho vyzvedl do sedu, a aby mu trápení trochu ulehčil, spojil rty k polibku. I když se teď nacházel v trochu nepohodlné, a nepraktické poloze, nepřestával mu to dělat rukou. Ciel jen vděčně přijal jeho rty, spokojen, že v nich může tišit své steny.
Starší jej však nemínil uspokojit tolik, jak by si nejspíš přál. Ruku odtáhl, a odpovědí mu bylo jen nespokojené zakňourání.
Alois poznal, že je jeho protějšek i přes svou nezkušenost dost natěšený. Proto si jej položil zpět do lehu, jednou rukou stáhl a pak úplně setřepal vlastní kalhoty.
Jemně chytil Cielovi stehna, a pomalu je od sebe roztáhl. Byl na něj opravdu sladký pohled - jak tam tak bezbranně ležel na stole, s přivřenými víčky, sám pořádně ani nevěděl, co se s ním bude dít. Byl hrozně poddajný.
Pomalu si naslinil prsty. Cítil vůči Cielovi velkou zodpovědnost - přece jen pro něj fakt, že bude jeho první něco znamenal.
Nejdřív do něj jen na zkoušku vnikl ukazováčkem. Jeho nitro bylo sice ze začátku sakra úzké, nebál se však, že by si neměl zvyknout. Ohlasem na pomalé pohyby prstem mu bylo spokojené vzdychání. Když se na Ciela podíval, zjistil, že už se nesnaží nějak tišit - ruce mu odevzdaně ležely podél těla. Druhý a třetí prst přidal bez dlouhého čekání a najednou. Byl přesvědčen, že se Ciel bez větších problémů přizpůsobí. A měl pravdu. Jeho z počátku úzká prdelka si brzy navykla - a Alois mohl bez výčitek nahradit prsty svým přirozením - i on si chtěl přece užít… Ciel hlasitě zasténal. Pocítil vteřinovou bolest, kterou nahradila slast. Mnohem větší, a intenzivnější slast než kdy předtím.
Blonďák chtěl pro jistotu chvíli počkat, opravdu neplánoval Cielovi ublížit - avšak téměř okamžitě ho ovládla touha srovnatelná s nymfomanií. Touha, se kterou se nemohl vypořádat.
Začal přirážet. Ciel měl naštěstí dost času na zvyknutí - a teď prožíval nepopsatelně skvělý pocit. Malý ďáblík mu dal svou rychlostí zabrat. Pokoušel se udržet své steny na uzdě, už kvůli Sebastianovi, ale vůbec to nebylo lehké. To, co se mu dělo, pro něj bylo absolutně nové a neznámé, nicméně šíleně úžasné. Nezmohl se na slovo, jen nechal Aloise pokračovat, zatínal nehty do jeho zad, na pár místech zanechal drobné šrámy.
S hlasitým výkřikem vyvrcholil. V ten moment jako by se vše rozlétlo, nezůstalo nic, jen těch pár sekund, na které nemohl zapomenout. Blonďák vydržel podstatně déle - mezitím už skoro stihl dohnat Ciela k druhému orgasmu. Poté, co jej zaplnil horkým spermatem z něj vystoupil. Byl schopen se okamžitě obléct a dělat jako by se nic nestalo, Ciel byl ale v mnohem poničenějším stavu. Prudce vydýchával ty návaly vzrušení, které se mu dostaly. Ale mohl s přehledem říct, že to byly jeho nejlepší narozeniny.


A co sis přála ty, Lucy? :33333
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucille-chan Lucille-chan | 19. července 2015 v 21:27 | Reagovat

Páááni *.* No já zírám" :33 Je to skvělá povídka :33 Četla jsem si jí už třikrát a pořád se mi strašně líbí :33 Těším se na adv až ti budu moci poděkovat osobně :)).
A já? Ať je Advík nejlepší con"" :-D  :-D  :-)  :-) :D

2 Suteki Suteki | 24. července 2015 v 15:44 | Reagovat

[1]: Tak super že se líbila. Advík bude nejlepší, protože tam budeme spolu  :3. Dnes mi přišly kotvičkové nadkolenky. A jsou moc světlé xD.

3 Yumiko Yumiko | Web | 28. října 2015 v 11:58 | Reagovat

Prostě a jednoduše úžasné a to nemusím Aloise ani Ciela. Zasloužíš můj obdiv že jsem to dočetl až dokonce jelikož na tenhle pár moc nečtu (To ani na Ciela a Sebastiana ale ty si přečtu častěji) Prostě super... :-)  :-D

4 Suteki Suteki | 30. října 2015 v 13:53 | Reagovat

[3]: Náhodou, Alois x Ciel jsou fajn xDD Ale je pravda, že jsem si je víc oblíbila až potom, co jsem začala Aloise roleplayovat, a měla jsem spoustu fajn spolu cosplayerů... Udělá to hrozně moc ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz