Better than you 2

24. prosince 2015 v 8:00 | Aware |  Yaoi FF
Pairing: Oikawa Tooru x Kageyama Tobio
Anime: Haikyuu
Těšit se můžete na: shounen ai, yaoi, Halloween a pořádnou pařbu
Anotace: I když už je Halloween opravdu daleko za námi, neznamená to, že by nemohla vyjít halloweenská povídka! Je psána na přání pro Sumiyu, tak budu doufat, že ji, ale i mnohé další potěší ^^. Mimochodem, pokud jste si nepřečetli první díl, doporučuju, abyste tak neprodleně učinili, jinak byste si nemuseli spojit souvislosti. Užijte si povídku, a krásné Vánoce vám všem! :3




Oikawa se zrovna namáhal, aby šel vyzvednout svého miláčka, který právě dokončil trénink. Společně se pak měli vydat do obchodu, a působit na všechny jako těžcí alkoholici…

Abyste rozuměli - příští víkend se u Oikawy, jenž se mohl pyšnit velice prostorným domem s děsivým suterénem, měla odehrát halloweenská party. Jeho malé zlatíčko mu nabídlo pomoc v podobě hlavního dekoratéra. Protože byl hrdý závislák na American Horror story, doslova se v tom vyžíval. V první sérii tohoto seriálu totiž dělal právě na halloweenské party dekorace jistý gay se svým přítelem. Z tohoto důvodu donutil k realizaci něčeho podobného i Oikawu. Ten na jeho návrh přistoupil, jen aby ho mohl večer náležitě opít, a pak si s ním zbytek noci užívat.

Taková party chtěla hodně alkoholu, béčkové dekorace, alkohol, nějaké to občerstvení, alkohol, vodárku, a samozřejmě další alkohol. Pozvaní se určitě měli na co těšit - a že jich nebylo málo. Efektivní využití velkého domu se stejně obrovskou zahradou, zajišťovalo azyl desítkám lidí. Dokonce i vybíral něco jako vstupné - nebo spíš povinný příspěvek na alkohol, se kterým však nikdo neměl problém.

Mezitím, co hnědovlasý přemýšlel nad svazkem vybraných bankovek a nad jejich použitím, vyšel z tělocvičny Kageyama.

Jakmile ho uviděl stát před školou, nemohl Kageyama přemoct úsměv. Měl ještě mokré vlasy, jak před chvílí vylezl ze sprchy, a taky trochu zarudlé tváře. Roztomilost sama.

I Oikawa se vesele pousmál, a vyšel mu vstříc. Černovlasý se nechal druhým uvěznit v pevném objetí. V takovém, které mu přivádělo pocit neomezeného bezpečí. Jenom Oikawa ho dokázal obejmout tímto majetnickým, a zároveň láskyplným bezpečím. Chvíli tam jen tak omámeně stál, s hlavou zabořenou do jeho hrudi, vdechující jeho sladkou vůni.

"Jak ses měl? Bylo to moc náročné?" Soucitně pohlédl starší do jeho unavených očí.

"Tak jako vždy. Jsem dost vyčerpaný." Zasmál se. Oikawa mu něžně vzal obličej do dlaní, aby ho políbil, on se mu však vysmekl a nehlasně naznačil: "Teď ne…"

"Nakoupíme, a pak můžeme jít ke mně, jen tak odpočívat, co myslíš?" zeptal se ublíženě. Letmo se dotkl Kageyamova ramena. Ve skutečnosti by raději se svým zlatíčkem dělal spoustu jiných věcí, než jen odpočíval u televize jako nějaký vyhořelý, manželský pár, neměl však to srdce ho do něčeho nutit, zvlášť když byl v tomto polomrtvém stavu.

Ze dveří tělocvičny se v tu chvíli jako neřízená střela vyřítil Hinata.

"Copak, vy dvě hrdličky?" kývnul na ně.

"Jdeme nakupovat chlast na tu vaši slavnou party." Broukl hnědovlasý.

"Jak jako naši? Pořádáte ji snad vy dva, ne?"

"To ano, ale celý váš tým se tam prakticky pozval, aniž by ho tak kdokoliv chtěl." Zazubil se sladce. Na to Hinata neměl odpověď, a tak Oikawa bez rozloučení táhl Kageyamu pryč.

Po pár minutách cesty, kdy nikdo z nich nepromluvil ani slovo, a dokonce si i udržovali dostatečný odstup - jako vyhořelý manželský pár, pomyslel si Oikawa - dorazili k supermarketu. Zatímco černovlásek se vydával vzít nějaké brambůrky a občerstvení tohoto typu, druhý se uplatnil ve svém oboru, a mířil k vitrínám přeplněným alkoholem. Brzy oba dva odcházejí s plně naloženými taškami, směrem Oikawův dům.

"Proč mi nechceš dát na veřejnosti ani pusu?" vyhrkl Oikawa, jen co se za nimi zabouchly vchodové dveře.

"Drby se šíří rychle, a tohle město není zase tak velké. Nepotřebuji, aby to o nás každý věděl, nebo se to nedej bože dostalo k mým rodičům. Bohatě stačí náš volejbalový tým."

"Copak ty se za mě stydíš?"

"Nestydím se za tebe!" pokrčil unaveně rameny a zabořil obličej do dlaní. "Jen nejsem připravený to všem říct."

V jeho hlase zaznělo něco jako lítost. Očividně nechtěl svého miláčka takto trápit. Ale nemohl nakráčet před rodiče a spustit: "Mami, tati, tohle je Oikawa. A ano, je to kluk. Už několik měsíců spolu spíme, a já ho nejspíš miluju. Seznamte se."

Věděl taky, že Oikawa by to svým rodičům klidně řekl. Že je na kluky, a jaký má vztah ke Kageyamovi. On to ale nedokázal. Nepřicházelo to v úvahu.

"Dobře, pokud se hodláš na ulicích tvářit, že mě neznáš, budiž. Ale chci, abys mi to vynahradil alespoň doma." Zaškemral. Něžně si druhého přitáhl, a pomalu ho začal líbat. Když však sjel ústy trochu níž, Kageyama ho prudce odstrčil a vykřikl na něj: "Copak nemůžeš pochopit, že jsem unavený?!"

Popadl do ruky jednu nákupní tašku, beze slova ji odtáhl do kuchyně a pak pomalu vybaloval její obsah. Hnědovlásek jen vzdychl. Takhle to bylo pořád. Jako by Kageyama ztratil zájem o veškerý fyzický kontakt. Proto taky přistoupil na jeho nápad s halloweenskou party. Chystal si pro něho něco speciálního - toužil po tom, že změní jejich chladnou situaci.

Jeho speciální plán je vyrušil od filmu, který společně sledovali. Napjatá atmosféra při romantice alespoň trochu vyprchala, proto se teď Kageyama spokojeně opíral o hnědovlásku hruď, s hlavou položenou na jeho rameni, usazený v jeho klíně. Občas ho jen tak provokativně políbil na tváři, nebo kousl do ouška. Ale pronikavý zvuk zvonku jejich sladkou chvilku narušil.

Oikawa se zvedl, a otevřel dveře. Stál před ním pošťák, v ruce třímal nepříliš velký balíček v hnědém papíru.

"Oikawa Tooru?"

"Ano," přisvědčil.

"Tohle vám přišlo, prosím podepište se tady a tady…" vysvětloval pošťák, a ukazoval na prázdné kolonky. Oikawa všechno potřebné podškrábl pošťákovou propiskou, a s balíčkem v ruce pak vyběhl schody vedoucí k němu do pokoje. Na Kageyamovu otázku: "Co ti přišlo?" už houkl jen: "To se brzy dozvíš, zlato…"


Zbývaly dva dny do víkendu. Díky stálé nepřítomnosti Oikawových rodičů mohli začít s organizací už dřív, proto se celý dům pyšnil pavučinami, umělou krví, dýněmi, a suterén se proměnil doslova v jatka. Také na zahradu dopadaly světla z krvavě rudých reflektorů, proto připomínala doslova pohádkové peklo. Díky finančním příspěvkům, které hosté poskytli, si totiž mohli dovolit nejen prvotřídní množství tvrdého alkoholu a bečku piva, umístěnou právě v suterénu, ale také luxusní výzdobu. Kageyama byl se svým výkonem nadmíru spokojený. Připadal si teď dočista jako v American Horror story, jen mu chyběl kostým gumového muže.

Všechno bylo na svém místě, a jen čekalo na davy lidí, chystajících se k devastaci domu.

A skutečně - v sobotu večer se začali slézat první pozvaní. Mnozí z nich se mohli pyšnit dost propracovanými maskami. Rudě ozářená zahrada byla plná zakrvácených zombie, čekajících, až je někdo vpustí dovnitř. Pořadatelé měli obličej jednu velkou změť jizev, hnisu a krvavých šrámů. Jejich oblečení vypadalo jako přejeté sekačkou, a tak díry v něm spíše odhaloval, než zahalovaly. Pohled na Kageyamu nenechával jeho přítele chladného - navíc se nemohl dočkat, až mladšímu předvede svůj pravý kostým. Byl si jist, že jakmile ho uvidí, dočista se zblázní. A přesně to chtěl - dnes ho potřeboval opilého, vzrušeného a povolného.

Party pořádně vypukla okolo desáté večer. Ačkoliv byl podzim, stále bylo docela teplo, a tak se zdržovali víceméně na zahradě. Nejvíce lidí bylo u malého, vyhřívaného bazénu, který při rudém osvětlení vypadal jako káď plná vřící krve. Protože měl nejeden člověk problémy s rovnováhou, jedinci, kteří neudrželi balanc, nebo je někdo zlomyslně strčil, se nacházeli v oblečení uvnitř bazénu. Zájemci o pivo museli podstoupit dobrodružnou cestu do zakrváceného suterénu. Občerstvení rychle zmizelo. Alkoholu byly slušné zásoby, navíc skoro každý zúčastněný donesl alespoň něco na přilepšenou. Procenta alkoholu v krvi mladistvých nebezpečně stoupala, což si vyneslo jisté oběti - například pozvracený trávník. Hladina hluku se taky stále zvyšovala, proto se nevinné děti, které chodily koledovat, vyhýbali tomuto místo širokým obloukem.

Oikawa, stále ve svém prvním kostýmu úspěšně přivedl Kageyamu do podnapilého, povolného stavu. Sám vydržel mnohem víc než mladší, a tak si teď právem připadal jako pán situace. Byl usazený na pohovce, jeho opilý přítel mu seděl obkročmo na klíně a líbal ho, jako ještě nikdy. Dokonce úplně ignorovali holku, která prováděla přesně to samé na klíně nějakého kluka.

Oikawu dost provokovalo, jak se druhý nevědomky otíral zadečkem o jeho klín. Hořel nedočkavostí.

Po posledních pár minutách nevinného mazlení, kdy měl starší pocit, že mu už tak roztrhané kalhoty doslova prasknou ve švech, si druhého vzal do náruče. Bez větších problémů s ním vystoupal za neustálého líbání do schodů. Následně rozrazí dveře první místnosti, ke které se dostane. Ložnice rodičů. Obsazená. Naskytne se mu pohled na dvě holky, příliš opilé na to, aby se zamkly. Tu, která leží vzdychající dole, pozná - je to jeho spolužačka. Obličej dívky sklánějící se nad ní mu však zůstává neznámý.

"Tady se nám to ale rozjelo…" zamručé, a pro jistotu rychle zabouchne. V hlavě mu proletí zbožná myšlenka, aby alespoň jeho pokoj zůstal podobných věcí uchráněn, a on tak měl s Kageyamou trochu prostoru.

Naštěstí je jeho velký pokoj opravdu volný. Kageyamu, který doposud okupoval jeho náruč, položí na postel. Krátce se nad ním pozastaví, aby ho zbavil oblečení. Lačně zkoumal bříšky prstů každou část těla jeho miláčka. Těla, na které už dlouhou nepříjemně dlouhou dobu nesahal. Nikdo si neuměl představit, jak moc mu to chybělo.

Jemně se věnoval rukou Kageyamovu přirození - ale dal mu jen malou dávku vzrušení - takovou, aby nedočkavě očekával, co bude dál. Na malou chvíli Oikawa ochutnal špičku jeho chlouby a začal ji sát. Pak z ničeho nic přestal.

Druhý zakňučel nespokojeností, když se zpět posadil a odmítl mu věnovat další, tak uspokojivé doteky. Když poznal, že už nebude pokračovat, sáhl si do rozkroku sám.

"Ne," napomenul ho však Oikawa rázně. "Opovaž se dotýkat sám sebe. Ruce dej nad hlavu, ano, takhle…" chytil ho za zápěstí, a ruce mu položil nahoru.

"Počkej na mě - budu hned zpátky. Ale jestli na sebe byť jen sáhneš, pokud dáš ty ruce dolů… Dneska už žádnou srandu nezažiješ."

Kageyama ucítil tu bezmeznou vážnost v přísném hlase staršího. Nechal se políbit - tím Oikawa jen znovu nabudil vzrušení, ozývající se v jeho podbříšku. I když odešel a zavřel za sebou dveře, neodvážil se rukama ani pohnout. Ta touha po něm sice byla nesnesitelná, spalovala ho zevnitř, zároveň však nechtěl, aby s ním dnes už nic neprováděl. Proto zatnul zuby a držel.

Jakmile Oikawa opustil pokoj, musel se sám pro sebe ušklíbnout. Byl sexuálně frustrovaný natolik, že chtěl dnešní noc každý jeho vzdech, každé jeho zalapání po dechu, když už nemohl vydržet nápory vzrušení, chtěl každý jeho orgasmus - a to jen a pouze pro sebe. Nemohl ho nechat, aby se během čekání sám uspokojoval. Dneska ho bude k šílenství dovádět zásadně on.

Při cestě do koupelny se Oikawa rozhlížel kolem. Poměrně ho překvapilo, jak je horní patro na rozdíl od dolního a zahrady klidné. Až na pár hrdliček, pozavíraných v pokojích, tady nikdo nebyl. Zato dole duněla hudba, hluk a smích. Vypadalo to, že se všichni dobře baví.

Za dveřmi do koupelny ho čekalo další překvapení. Detaily sice neviděl, ale domyslel si, co se děje. Ve sprchovém koutě si užívala nějaká hodně nízká holka se stejně malým klukem. Přes zamlžené sklo zahlédl jen záblesk zrzavých vlasů. Že by Hinata…?

Popadl igelitku se svým kostýmem, kvůli které tam šel, a trochu pohoršeně vykráčel na chodbu. Byla stejně liduprázdná jako předtím - proto si s tím moc nedělal hlavu, svlékl se, a téměř okamžitě se navlekl do jejího obsahu. Do svého pravého, speciálního kostýmu, který si nachystal pro svého miláčka.

Překvapilo ho, že byl oblek docela pohodlný. Tentokrát minul dveře koupelny s trochu nepříjemným pocitem. Není ten kostým moc trapný? Jak na něj Kageyama zareaguje? Co když se začne smát?

Na pochybnosti nebyl čas. V pokoji ležel Kageyama. Oči měl zavřené, ruce ve stejné poloze nad hlavou, a jeho penis neprojevoval žádné známky opadajícího vzrušení. Postel se pod vahou druhého mírně zhoupla. To donutilo černovláska otevřít oči.

Jen co ho spatřil, mu projela tělem ostrá vlna úžasu, překvapení a vzrušení. Na posteli seděl Oikawa - tedy alespoň v to doufal, nechtěl totiž, aby ho šálila mysl zastřená alkoholem. Byl v černém, přiléhavém obleku gumového muže. Toho gumového muže z American Horror story. Tím mu jeho zlatíčko splnilo poslední věc, která chyběla halloweenské party k absolutní dokonalosti.

Černovlasý vydechl, a pomalu přejel po hladkém povrchu obleku. Přemýšlel, jak se asi musí cítit starší, když se ho tento materiál dotýká na nejintimnějších místech. Je to nepříjemné, nebo vzrušující? Oikawa jen seděl a nic neříkal. Chvíli počkal, než se druhý dostatečně pokochá. Pak Kageyama zašeptal: "A teď mě ošukáš?"

Odpověď mu dal zcela jednoduše. Najednou ho popadl za boky, a vyzvedl na čtyři. Všechno se odehrávalo rychle a beze slova. Byl si však jistý, že může.

Prudce do něj vnikl dvěma prsty, a to jen proto, aby si zkusil, jaké to je mít gumový materiál uvnitř sebe. Odpovědí mu bylo hlasité zasténání - tudíž to asi nemohlo být zas tak špatné. I přes onen přilnavý materiál cítil, jak ho Kageyamovo teploučké nitro prohřívá. Nenechal v něm však prsty moc dlouho. Jen co s nimi párkrát zapohyboval, aby se ujistil, že je připravený, rozepnul zip obleku a konečně tak osvobodil svou chloubu od tlaku.

"Můžeš." Řekl tiše černovlasý. Oikawa se ho neptal na povolení, přesto ho to prosté slovo uklidnilo. Přidržel si pevně boky klečícího, a tvrdě do něj na jeden příraz vnikl.

Na moment se všechno zastavilo. Vzrušením obou dvou bylo vystupňované na maximum. Kageyama zaryl nehty do matrace, Oikawa do jeho boků. Jen co se oba vzpamatovali z intenzivních pocitů, které už tak dlouhou dobu nezažili, začal starší přirážet. Tvrdě, intenzivně, hluboko. Trochu mu to připomínalo tu noc, kdy si mladšího poprvé vzal v šatně, proti jeho vůli. Ale teď to bylo jiné - lepší. Protože kluk, kterého miluje, pod ním nesténal bolestí, ale neomezenou slastí.

Užívali si naplno, tak, jako ještě doposud nikdy. Netišili se. Neměli strach, že je někdo uvidí. Alkohol jim odboural hranice, neotupěl však jejich smysly. Kageyama vnímal, jak se jeho zadečku dotýká v rytmu pravidelných přírazů gumový materiál. A když Oikawa trochu zakroužil boky, neovládl se. Vykřikl jeho jméno a vyvrcholil. Hnědovlasý ještě chvíli přirážel, a při každém přírazu sténal trochu hlasitěji. Nakonec i on vystříkl svou dávku spermatu do těla pod sebou.

Leželi vedle sebe, a prudce oddechovali. Hnědovlasý se vymanil ze svého kostýmu, a pak po krátkém odpočinku pokračovali bez něj. Vyzkoušeli si ještě hodně poloh, než se téměř na pokraji sil konečně uložili na postel.

"Bylo to úžasné." Pohladil Oikawa své vyčerpané zlatíčko po vlasech, a otočil se čelem k němu.

"Víc, než úžasné." Přisvědčil. "Víš… Promiň za ty poslední týdny, choval jsem se jako kretén. A děkuju ti, že jsi byl ochotný se mnou zrealizovat tenhle naprosto šílený nápad."

"Dneska jsi mi všechny ty ztracené dny vynahradil. A teď už spinkej. Zítra nás čeká namáhavý úklid flašek, zvratků a teenagerů povalujících se v kocovině po domě."

Černovlásek se zasmál, stulil se na jeho hruď a rukou mu nepřestával přejíždět po vypracovaných svalech, které se tam nacházely. Pak už jen zašeptal: "Dobrou noc. Miluju tě."

Tehdy to bylo vůbec poprvé, co tahle dvě magická slova pronesl…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sumiya Sumiya | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 11:53 | Reagovat

Boží...! Děkuju! Děkuju! A ještě jednou děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

DESIGN BY ADÍS

~ myworldsfan.blog.cz